Proč je Rusko jiné než zbytek světa?

Boris Jelcin dával lidem naději, že demokracie, poprvé v téměř tisícileté historii Ruska, zajistí lidem světlou budoucnost. To však byl omyl. „Byli jsme jako starý vlak jedoucí do špatné stanice. Mysleli jsme si, že stačí vyměnit strojvůdce a všechno bude v pořádku, budeme mít pohodlná sedadla, dobré jídlo. Demokracie nás zavede tam, kam chceme, sami si to neuděláme, demokracie to za nás udělá. Někdy je však potřeba vyvinout vlastní úsilí,“ říká bývalý poradce prezidenta Jelcina Georgij Saratov.

Situace se rázem začala měnit, ne však k lepšímu. Bývalý ředitel Levadova centra, sociologického výzkumného ústavu, Boris Dubin k tomu řekl: „Na konci 80. let bylo všechno spojené se sovětským systémem hanobeno. V letech 1992-93 v době ekonomických otřesů mnoho lidí ztratilo všechen svůj majetek a začalo se bát o práci. Rozdíl mezi nejbohatší a nejchudší vrstvou obyvatelstva se zvětšoval, což bylo velmi bolestivé pro lidi, kteří vyrostli ve starém sovětském systému.“

Bylo jasné, že dřív, nebo později bude následovat změna. Lidé vinili reformátory, nikoli starý systém Sovětského svazu. Sám Jelcin si začal kopat politický hrob v roce 1994, kdy poslal proti separatistům v Čečensku tanky. „Jelcin ztratil podporu většiny lidí. Na stole byla otázka, zda by dokázal vyhrát další prezidentské volby v roce 1996, a tak upustil od demokratických prvků a začal používat sílu moci,“ doplnil Dubin.

Na konci 90. let začali lidé nostalgicky vzpomínat na dobu Sovětského svazu, na dobu silného Ruska. Podle Dubina obyvatelstvo chtělo mladého vůdce, který by dokázal nastolit pořádek. Proto byli téměř všichni pro Vladimira Putina, bývalého agenta KGB.

S Putinem vidina demokracie v Rusku nadobro odešla. Nový ruský prezident začal kontrolovat média, zavírat své politické konkurenty a nepouštět opoziční politické strany k volbám. Problém se zákonem, který nedovoluje kandidovat na prezidenta ve třech funkčních obdobích po sobě, vyřešil tak, že na pět let přepustil místo Dmitriji Medvěděvovi, aby se později znovu vrátil. Vláda jednoho člověka tak trvá už téměř dvacet let.

Podle Dubina se na tom v blízké budoucnosti nic nezmění. „Nemáme vůdce, lídry, osobnosti, kteří by mohli být symbolem změny. Příštích 10 až 15 let k žádné změně nedojde.“

Změna však potřebná je a Rusko si bude muset poradit samo, domnívá se politolog Igor Kljamkin. „Samozřejmě, je to náš problém a nikdo jiný než my ho vyřešit nemůže. Pokud by snad tento režim přetrval, bude to hrozba pro ostatní země. Už teď v nás vidí impérium.“

Zároveň však dodává, že to nebude jednoduché v zemi, kde jsou sdělovací prostředky ovládány státem. „Je jasné, že nemohou jen tak pustit do televize lidi, kteří budou tvrdil, že je Putin zloděj.“

Georgij Saratov vysvětluje, proč se tyto represe dějí: „Za posledních 300 let jsme neměli tak neefektivní vládu. Stát jako takový pomalu mizí, protože ti, kteří by měli pro něj pracovat, mají nejspíš důležitější věci na práci. Platí pravidlo: čím víc kradou, tím víc se bojí ztratit moc.“

Absence skutečných lídrů opozice není jediným důvodem, proč je Rusko pod vlivem hrstky vyvolených. Pouze malé procento lidí se zajímá o politické dění. Svůj názor přidává Sergej Kanajev, představil Ruské federace vlastníků aut. „Můžeme říkat své názory jak dlouho chceme, ale nikdo nás neposlouchá. Je to zbytečné. Lidé se cítí bezmocní, říkají, že stejně žádnou moc nemají. Nevěří ničemu a nikomu. Naše společnost je tichá a pasivní.“

I přes tyto názory má současný prezident Vladimir Putin před březnovými volbami podporu 80% obyvatel. Jiná studie Levadova centra však ukazuje, že 67% obyvatel viní Putina za vysokou míru korupce v zemi.

Boj o demokracii tak bude v Rusku pokračovat. Novinářka Mary Dejevsky si však nedělá plané naděje: „Scénář, ve kterém Putin nebude prezidentem dalších šest let, je nepravděpodobný. Avšak nikdo není nesmrtelný a jednou přijde čas, kdy Putinovo jméno nebude na hlasovacích lístcích. To je fakt, na který by se mělo Rusko i celý svět připravit.“