Ruský web chválil srpen 1968: Československo by mělo být SSSR vděčné

"Vstup vojsk do Československa (v roce 1968) nedovolil Západu uskutečnit státní převrat podle technologie uskutečněné za 'sametových' revolucí a zachoval na více než 20 let život v míru za souhlasu všech národů Varšavské smlouvy," tvrdí autor dnešního článku Leonid Maslovskij, kterého provází na ruském internetu pověst publicisty, snažícího se rehabilitovat sovětské zřízení.

Politická krize v Československu, stejně jako v dalších zemích socialistického bloku, musela dříve či později vzniknout vinou sovětského vůdce Nikity Chruščova obviňujícího svého předchůdce Josifa Stalina z postihu milionů nevinných lidí, píše autor textu. Podle autora šlo o „velkolepé vítězství západních tajných služeb a páté kolony uvnitř SSSR". Nepřátelé Ruska tím dostali zbraň, s níž mohli proniknout do sovětské pevnosti, jak toho Západ využil v roce 1968 v Československu. K politické krizi podle autora posloužilo i rozdmýchávání „národnostní záště mezi Čechy a Slováky" i skutečnost, že „Československo nebojovalo proti Sovětskému svazu a necítilo vinu vůči naší zemi".

"V zájmu pravdy je třeba říci, že ruské krve během války se vinou Československa neprolilo méně, než vinou Maďarska a Rumunska, jejichž armády spolu s Německem zaútočily na SSSR v roce 1941. Československo od roku 1938 a po celou válku dodávalo německým vojskům obrovské množství zbraní, kterým zabíjeli sovětské vojáky a mírumilovné obyvatele naší země," napsal publicista.

Klement Gottwald podle článku budoval „kvetoucí socialistické Československo", Antonín Novotný spolu s Chruščovem prý naopak zemi rozvraceli nepromyšlenými reformami, které snížily životní úroveň a způsobily protisocialistické a protiruské nálady. Novotného nástupce Alexandr Dubček hned upadl pod vliv lidí, kteří pod pláštíkem demokratizace a budování socialismu s lidskou tváří se chystali vydat zemi Západu.

"Socialismus byl vždy s lidskou tváří, ale kapitalismus byl vždy s tváří hitlerovců a jim podobným amerických liberálů, kteří vraždili děti Koreje, Vietnamu, Grenady, Jugoslávie, Iráku, Libye, Libanonu, Sýrie a dalších zemí, které USA shledaly nedostatečně demokratickými," poznamenal autor. Další vývoj za Pražského jara líčí v duchu někdejší sovětské propagandy coby "skrytou přípravu na změnu státního zřízení" a vystoupení z Varšavské smlouvy, k čemu NATO vytvořilo speciální středisko, "štáb úderné skupiny", aby později "cennou zkušenost" využilo ke zničení SSSR.

"Z vojenského hlediska jiné východisko nemohlo být. Odtržení Sudet od Československa a tím spíše celé země od Varšavské smlouvy a spojenectví s NATO by vystavily úderu uskupení spojeneckých vojsk v NDR, Polsku a Maďarsku. Potenciální protivník by získal přímý přístup k hranici Sovětského svazu. Vůdci zemí Varšavské smlouvy dobře chápali, že události v Československu představují posun NATO na Východ," míní autor o zásahu z 21. srpna 1968 a dodává, že proti síle pěti armád se neodvážila zasáhnout ani československá armáda, ani NATO.

"V Československu naši vojáci předvedli, že na Zemi není lepší národ, než Rusové," píše autor. Dokázali to podle něj tankisté z 1. gardové tankové armády, kteří prý úmyslně sjeli z horské silnice do propasti, aby nepřejeli děti, které tam nastrčili "hnusní provokatéři". Smrt Jana Palacha byla podle autora připravena "podobně, jako se v současnosti cvičí sebevražední atentátníci" a "podpálili jej, politého benzinem, aby to líčili jako akt sebeupálení na protest proti vstupu vojsk".

Vstup vojsk tak podle autora uchránil bezpečí zemí Varšavské smlouvy před NATO a Češi by měli být vděční sovětské armádě za to, že Sudety zůstaly součástí Československa, že jejich stát existuje v stávajících hranicích a lid se vyhnul obrovskému množství obětí, které vždy provázejí státní převrat.

"Podmínkou zlepšení vztahů mezi ČR a Ruskem je, aby ruská média spojená s vládními institucemi nezveřejňovala stanoviska, která jsou hrubým překroucením a dezinterpretací událostí roku 1968 v ČSSR. Nechceme poslouchat (číst), že jsme v roce 1968 čelili Západem organizovanému puči," zareagoval ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek.

Ten v minulosti při podobných příležitostech připomínal, že v roce 1993 jasně odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy tehdejší prezident Boris Jelcin, nynější prezident Vladimir Putin uznal morální odpovědnost Ruska za rok 1968 v roce 2006.

Podle nových údajů historiků z ÚSTR zemřelo od 21. srpna do konce roku 108 lidí, zhruba 500 osob utrpělo těžká zranění a další stovky Čechoslováků byly zraněny lehce. Původní průzkumy uváděly o 14 mrtvých méně.

Při střetech u pražského rozhlasu bylo několik lidí zastřeleno, další zemřeli pod koly sovětských vozidel nebo je zabily střepiny z tanku, který explodoval.

V Brně trefila náhodná střela učně Josefa Žemličku (16), který se s kamarády přijel podívat na příjezd okupačních vojsk. Hlídkující voják zastřelil také Viliama Debnára, který vezl autem z chaty svého pětiletého syna. Chlapec musel zůstat s mrtvým otcem přes hodinu ve voze, než se mu podařilo utéct. První den okupace se střílelo také u liberecké radnice. Kulky smrtelně zranily důchodce, který do Liberce přijel na brigádu, nebo pracujícího údržbáře. Sovětský tank vjel navíc na náměstí do podloubí a zborcené zdivo zasypalo několik lidí. 

Ruská státní televize Rossija 1 před dvěma lety odvysílala snímek o "odtajněných stránkách" dějin Varšavské smlouvy, ve kterém obhajovala i sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968. Miloš Zeman tehdy prohlásil, že ruská televize lže, a invazi označil za zločin.