Přesně před 57 lety zažila naše země sovětskou okupaci, která zlomila její sebevědomí a připravila ji o svobodu na více než dvě desetiletí. Dnes, kdy Rusko znovu vede válku v Evropě a část české společnosti je ochotna otevřít dveře komunistům, stojíme před zásadní volbou. Říjnové volby rozhodnou, zda ubráníme demokracii a svobodu, nebo dopustíme, aby se ponižující minulost vrátila.
Přesně před 57 lety překročila vojska Varšavské smlouvy vedená sovětskou armádou hranice tehdejší Československé socialistické republiky. Země byla obsazena a následně více než dvě desetiletí okupována. Události srpna 1968 dodnes připomínají odvahu některých mužů a žen, ale také bolestné zlomení národní sebedůvěry i fakt, že Československo tehdy zůstalo v kritické chvíli osamoceno.
Letos je však třeba klást důraz na současnost. V říjnu nás čekají volby do Poslanecké sněmovny a opět se ukazuje, že část společnosti je stále ochotna svěřit svůj hlas komunistům. Přitom máme za sebou téměř půl století jejich vlády – diktatury, která oslabila ekonomiku, bezpečnost i národní sebevědomí. A přesto se i dnes najdou lidé, kteří by komunisty rádi viděli znovu na nejvyšších postech v zemi.
Co se stane ve chvíli, kdy se komunisté dostanou k moci, jsme si mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Potírání disentu, pronásledování nevinných lidí, kteří se provinili pouze tím, že se postavili režimu, a všeobecný nedostatek základních životních potřeb, právě to byla každodenní realita. Dodnes si mnozí pamatují fronty na toaletní papír, dámské hygienické potřeby, džíny nebo banány. Přesto se zdá, že část společnosti má tendenci tuto dobu idealizovat a zapomíná, jak vysokou cenu jsme za ni zaplatili.
Ještě znepokojivější je skutečnost, že paralelu s minulostí nemusíme hledat jen v učebnicích dějepisu. Stačí se podívat na současnou Ruskou federaci, přímého dědice Sovětského svazu. Její agrese na Ukrajině je jen pokračováním staré imperiální logiky, kterou Kreml nikdy zcela neopustil. Denně sledujeme obrazy žen, dětí i mužů, kteří umírají na frontě, jen proto, že Moskva se odmítá vzdát své touhy po nadvládě a expanzi.
Právě proto není lhostejné, komu v říjnu svěříme moc. Demokracie není samozřejmostí, ale je výsledkem desítek let úsilí, zápasu a obětí, které by měly být varováním i závazkem. Zkušenost okupace i totalitní diktatury nás učí, že svoboda se může vytratit překvapivě rychle, pokud společnost rezignuje na odpovědnost. Politické rozhodnutí, které učiníme u volebních uren, proto není jen volbou programu či osobností. Je to volba, zda budeme bránit demokratické instituce a svobodu, nebo zda umožníme, aby se minulost začala znovu vracet.
Pokud by se koalice Stačilo skutečně dostala do Poslanecké sněmovny a uzavřela koaliční smlouvu s hnutím ANO Andreje Babiše, důsledky by byly dalekosáhlé. Tandem přesvědčené rusofilky a komunistky Kateřiny Konečné s Janou Maláčovou, která už je v podstatě také rusofilní komunistka, by s velkou pravděpodobností usiloval o klíčová ministerská křesla. Takový scénář by otevřel cestu ke změnám, které by přímo ohrozily demokratické směřování a stabilitu České republiky.
Není těžké si představit, jak by vypadala jejich politická agenda. Návrat k proruské orientaci, snaha o oslabení vazeb na Evropskou unii a NATO, tlak na posílení státní kontroly v ekonomice i médiích. Podobné kroky by postupně podkopávaly důvěru v demokratické instituce a posouvaly Českou republiku směrem, který si většina občanů po roce 1989 nepřála a který by znamenal faktické oslabení našeho postavení v Evropě i ve světě.
Proto, jakmile se Konečná či Maláčová objeví na ministerských křeslech a začnou měnit státní zřízení k obrazu svému, bude pozdě litovat. V takovém okamžiku si budeme moci navzájem poblahopřát k výsledku, který jsme si svým laxním přístupem sami přivodili. Všichni občané České republiky totiž nesou díl odpovědnosti za to, že jsme dovolili, aby se politikům s takovým ideovým ukotvením otevíral prostor ve veřejné debatě, a tím i možnost ovlivňovat budoucí směřování státu.
Příští 21. srpen, tedy den, kdy si zase připomeneme okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, bychom si tak mohli připomínat v atmosféře, která bude mít k tehdejší nesvobodě nepříjemně blízko. Svobodná média mohou být umlčována, kritické hlasy marginalizovány a podobný komentář, jaký dnes čtete, by už možná ani nesměl spatřit světlo světa.
Související
Jakému clu teď bude podléhat Česko? U vývozu z EU může klesnout i vzrůst, rozhodne Trump
Okamura označuje své voliče za „naše občany“. Jde jen o malou a specifickou část českého národa
komentář , Srpen 1968 , volby , komunisté , KSČM , Kateřina Konečná (poslankyně KSČM) , hnutí ANO , politika
Aktuálně se děje
včera
Policie vyšetřuje týrání zvířat na Teplicku. U ženy se našla i mrtvá koťata
včera
Gudas si znepřátelil v NHL fanoušky. Tvrdým hitem ukončil sezónu Matthewsovi
včera
Nový most v Praze bude otevřen za měsíc, oznámil náměstek primátora
včera
Bubeníčková si ve dvacetikilometrovém závodě doběhla pro svoji čtvrtou medaili z paralympiády
včera
Oscar pro dokument Pan Nikdo proti Putinovi. Pomohli s ním i Češi
včera
Půjde národní tým do příští sezóny s novým trenérem? Rulík měl dostat nabídku trénovat Kladno
včera
Fico požaduje, aby EU zatlačila na Ukrajinu ohledně dodávek ropy
včera
Jedna z pražských dominant. Petřínská rozhledna slaví 135 let
včera
Tři rány pro reprezentaci krátce za sebou. Před baráží jsou zranění Šulc, Vitík i Schick
včera
Feri opět stanul před soudem. Zaskočil ho nečekaným požadavkem
včera
Výdaje na obranu jsou podle Pavla nedostatečné, rozpočet ale vetovat nebude, tvrdí Schillerová
včera
Británie se nenechá zatáhnout do války, vzkázal Trumpovi Starmer. Pomoci odmítla Austrálie i Japonsko
včera
Německo velmi tvrdě odmítlo Trumpa
včera
Vláda zakázala prodej HHC, řešila novelu cizineckého zákona
včera
Ceny ropy po víkendovém útoku na ostrov Charg letí opět strmě vzhůru
včera
Trump vyzval Čínu, aby mu pomohla s odblokováním Hormuzského průlivu. Jinak za Si Tin-pchingem nepojede
včera
IEA uvolňuje historicky rekordní množství barelů ropy. Proč ale ceny paliv neklesají?
včera
Izraelská armáda zahájila pozemní operaci v Libanonu
včera
Pokud nepomůžete s Íránem, bude to mít velmi negativní dopad na NATO, varoval Trump
včera
Vyhráli jsme, tvrdil Trump o Íránu minulý týden. Proč nyní potřebuje pomoc s Hormuzským průlivem?
Prezident USA Donald Trump ještě před týdnem tvrdil Británii, že vysílání lodí na Blízký východ není nutné, protože válku s Íránem již vyhrál. Navzdory těmto prohlášením o totálním vítězství se však situace na místě zdá být odlišná. Nyní se Bílý dům obrací na své spojence v NATO i na Čínu s žádostí o námořní pomoc při otevírání Hormuzského průlivu.
Zdroj: Libor Novák