Kdo může za válku na Ukrajině? Viníka můžeme najít v Bruselu

Evropští politici se nemůžou shodnout v jedné zásadní věci - jedni si říkají, že je to povinnost EU ochránit Ukrajinu před ruskou agresí, navíc Kyjev sám se snaží vydat na cestu západní demokracie, bez pomoci to však nezvládne. Druzí se zase domnívají, že již bylo posláno mnoho pomoci a EU se tak dostala do velkého risku, kde hrozí střet s Moskvou. Navíc zpochybňují, zda by se skutečně mělo posílat pomoc zemi, kde bují korupce a peníze zde mizí jak v černé díře.

Skutečností je, že Evropská investiční banka již minulý týden odsouhlasila další finanční injekci Ukrajině, pošle jim 37 milionů eur na rozvoj zemědělství. Od roku 2014 tak do regionu putovalo 12 miliard eur, přesto pokroky v rozvoji jsou minimální. Podle někoho se jedná o velkorysé gesto ze strany EU, nicméně 94 procent pomoci je ve formě půjček.

To znamená, že Ukrajině potrvá roky, než s ekonomicky vzpamatuje, a až se tak stane, bude muset splácet enormní dluh vůči EU, čímž se její rozvoj pomalý. Projekt východní partnerství má za úkol sblížit Ukrajinu s Evropou a v tomhle směru se vydařil, pochvalují si politici. Odborníci však varují, že nyní je prakticky nemožné, aby se Ukrajina jednoho dne stala členem Evropské unie nebo NATO.

Nedávná studie odhalila, že ekonomický chaos jako důsledek Majdanu, ruské agrese, dvacet let opožděných reforem a hlavně zkorumpovaná vláda neochotná stabilizovat hospodářství, vedl k masivní nespokojenosti mezi lidmi. Že je Kyjev na tom skutečně bídně dokazuje i to, že v posledních dvou letech klesly státní výdaje až o 40 procent.

Východní partnerství je projekt se cílem těsnější spolupráce Unie se šesti státy východní Evropy a Kavkazu. Situace na Ukrajině je nejvíce dramatická, zdaleka však ne jediná s problémy v regionu. Arménie a Ázerbájdžán vedou stále dlouholetý spor o Náhorní Karabach, Moldavsko bojuje s pro-ruskými separatisty a Moldavsko se nemůže zbavit okupantů v Abcházii a Jižní Osetii.

Bělorusko, které je zahrnuto také do iniciativy Východní partnerství, se spolupráce nezúčastňuje. Prezident Alexandr Lukašenko, který čelil sankcím ze strany EU kvůli politickým represím proti oponentů, byl sice pozvaný na summit, na který se ale nedostavil.

Evropská unie nikdy nepřiznala, že by mohla mít svůj podíl na ukrajinské krizi. V roce 2013 přitom naléhala na ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, aby podepsal politické a ekonomické dohody s Unií, zatímco Moskva byla rázně proti. Janukovyč nakonec poslechl Moskvu, což vyvolalo vlnu protestů a prezident musel utéct do Ruska. Kreml pak situaci označil za puč a Brusel od toho dal radši ruce pryč.

Francie se v roce 2015 spojila s Německem a společně se pokusili vyřešit krizi. Veškeré snahy však skončili nešťastně a kritikové poukazují na to, že Washington, Berlín, Brusel a Paříž dělají jen málo pro to, aby pomohli region stabilizovat. Ukrajina potřebuje totiž mnohem více než finanční podporu.

Otázka ovšem je, zda dokáže Evropská unie pomoci i jinak než jen finančními dary? Podle Matthewa Rojanskyho z think tanku ve Washingtonu je za krizi zodpovědná Moskva, jenže politici v Bruselu byli až příliš naivní, když se domnívali, že dosáhnou míru, když budou sedět a čekat, až se situace vyřeší nějak bez nich, ale v jejich prospěch.