Vzestup nacionalismu nemusí skončit v Německu. Evropa se obává blížících se voleb v jiných zemích

Křesťanskodemokratická unie kancléře Friedricha Merze propadla na pouhých sedmnáct procent a sociální demokraté se přiblížili k devítiprocentní hranici. Tradiční politické centrum v tomto německém regionu utrpělo těžkou porážku.

Alternativa pro Německo, jejíž místní organizace je úřady oficiálně sledována jako pravicově extremistická, obsadí v zemském sněmu třicet devět z celkových osmdesáti tří křesel. Ke zformování jednobarevné vlády jí tak chybí pouhá tři poslanecká místa, což komplikuje přímý vznik jejího kabinetu.

Přesto se jedná o vůbec nejlepší volební výsledek této strany v historii a krajní pravice má k převzetí moci nejblíže od konce druhé světové války. Výsledek vyvolal ostré reakce napříč kontinentem, kde nacionalisté hovoří o dějinném průlomu a zástupci hlavního proudu varují před vážným momentem pro Evropu.

Obavy ze sílící nacionální vlny rezonují v souvislosti s nadcházejícími volebními kláními v dalších evropských zemích. Švédsko čekají zákonodárné volby již příští víkend a ve Francii se na jaře uskuteční klíčové prezidentské hlasování.

Následovat budou důležité parlamentní souboje v Itálii, Španělsku a Polsku, kde krajně pravicová uskupení rovněž vykazují silné volební preference. Analytici však zároveň upozorňují, že z výsledku v jednom specifickém spolkovém státě nelze vyvozovat předčasné závěry pro celou Evropu.

Sasko-Anhaltsko představuje region s necelými dvěma miliony voličů, kde má krajní pravice dlouhodobě nadprůměrnou pozici. Podpora Alternativy pro Německo zde v posledním desetiletí dosahovala přibližně dvojnásobku celostátního průměru.

Profesor evropské politiky z Oxfordské univerzity Tarik Abou-Chadi pro The Guardian zdůraznil, že úspěch v tomto regionu by neměl sloužit jako základ pro obecná sociologická zjištění o voličích strany. Zemské volby v Německu podle něj nepředstavují o nic děsivější záležitost než obdobná vítězství radikálních stran ve Francii či Nizozemsku.

Přesto Alternativa pro Německo vede v celostátních průzkumech veřejného mínění a drží si silné postavení i v dalších regionech. Těsné vedení vykazuje v Meklenbursku-Předním Pomořansku a druhé místo zaujímá i v tradičně liberálním Berlíně.

Její vzestup zapadá do širšího celodesetiletého trendu posilování krajní pravice po celé Evropě. Podle rozsáhlé studie vědců z jednatřiceti zemí dnes hlasuje pro tato hnutí téměř čtvrtina evropských voličů.

Podíl hlasů pro krajně pravicové formace vzrostl z původních pěti procent v polovině devadesátých let na více než třiadvacet procent v současnosti. Populistické strany jsou dnes součástí vládních koalic v Chorvatsku, Česku, Itálii i Finsku a podporují menšinový kabinet ve Švédsku.

Průzkumy vedou také v Rakousku, Belgii či Francii, ačkoliv v minulosti zaznamenaly i dílčí porážky jako v Nizozemsku nebo Maďarsku. Politolog Cas Mudde z University of Georgia připomíná, že krajní pravice se stala trvalou součástí politické scény s kolísavou voličskou podporou.

Postupný vzestup radikálních sil pokračuje i přes snahu tradičních stran udržovat takzvaný sanitární kordon a odmítat s nimi spolupráci. Někteří komentátoři namítají, že tato strategie selhala a naopak Alternativě pro Německo pomohla, protože ji uchránila před vládními kompromisy a neúspěchy.

Tradiční strany byly nuceny vstupovat do nesourodých koalic, které nedokázaly efektivně vládnout, což zklamalo voliče. Analytik Mujtaba Rahman ze společnosti Eurasia Group upozorňuje na začarovaný kruh, kdy slabé výsledky vlád prohlubují frustraci veřejnosti a nahánějí voliče extrémním silám.

Řada odborníků na politologii však odmítá tvrzení, že by za posilováním radikálů stála samotná izolace ze strany tradičních subjektů. Výzkumy z padesáti sedmi zemí ukázaly, že krajně pravicové strany po vstupu do vlády v průměru ještě posílily.

Hlavními příčinami jejich úspěchu zůstávají neschopnost zavedených vlád řešit krizi životních nákladů a postupný přenos radikálních témat do hlavního proudu. Témata jako imigrace získala v rozhodování voličů zásadní význam i díky tomu, že je přebrala tradiční média a političtí rivalové.

Rakousko-maďarská politoložka Gabriela Greilingerová uvádí, že debata o úspěšnosti sanitárního kordonu zcela míjí podstatu problému. Témata a rétorika krajní pravice totiž neustále dominují veřejnému prostoru bez ohledu na to, zda jsou tyto strany u moci. Myšlenky radikálních hnutí se podle ní staly běžnou součástí politické diskuse, aniž by proti nim existovala účinná bariéra.