Nejen Rusko, ale i Západ se potápí. Co s tím má společného Zeman?

Zastaralá agenda, málo vlivných hráčů

Stejně jako v 90. letech reflektuje současná ruská lidskoprávní agenda tu západní, konstatuje Čikov. Za jediný rozdíl označuje to, že nyní tato agenda zastarala a jen málo hráčů má dostatečný vliv k tomu, aby ji oživili či propagovali.

"Kázáním protiimigrantských názorů konzervativci v Anglii úspěšně vyhráli referendum o brexitu. Ve Spojených státech by kdysi bylo nemožné představit si prezidenta útočícího na média nebo odmítajícího tradiční liberální hodnoty," poukazuje aktivista. Dodává, že seznam přátel ruského prezidenta Vladimira Putina v Evropě roste, zahrnuje třeba maďarského premiéra Viktora Orbána, českého prezidenta Miloše Zemana a moldavského prezidenta Igora Dodona, zatímco Putinovi staří přátelé, například někdejší italský premiér Silvio Berlusconi a bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, zůstávají ve svých zemích vlivnými osobami.

Od chvíle, kdy se v 70. letech prvně objevilo ruské lidskoprávní hnutí - v době, kdy SSSR a další účastníci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podepsali helsinský Závěrečný akt -, formují jeho agendu vnější i domácí faktory, uvádí právník. Vysvětluje, že již za Leonida Brežněva se Moskva zavázala dodržovat lidská práv a západní liberální hodnoty, které však současné ruské vedení dlouhé roky odmítá.

Sovětský svaz, jako jeden z vítězů druhé světové války, také v roce 1945 zakládal OSN, jejíž Charta prosazuje "mezinárodní spolupráci v...prosazování a podpoře respektu k lidským právům a základním svobodám pro všechny", připomíná Čikov. Dodává, že SSSR představoval jednoho ze zakládajících otců poválečného světového řádu, v jehož srdci ležel mír, bezpečnost lidstva, lidská práva a svobody.

"Pochopitelně, Sovětský svaz a další socialistické země si koncepci lidských práv vyložily po svém a tlačily na ostatní  státy, aby vyloučily ze základních ustanovení ujednání garantující univerzální právo na soukromé vlastnictví," pokračuje aktivista. Podotýká, že v 70. letech se dohodou stala výměna ropy za lidská práva, díky níž slábnoucí SSSR získal přístup na evropský trh, což mu umožnilo ochutnat sílu petrodolaru a zajistilo přežití po dalších 15 let.

Bašta liberalismu se začíná rozpadat

Na oplátku se sovětské vedení formálně zavázalo dodržovat lidská práva a svobody, jelikož si bylo jisté, že jeho totální kontrola nad domácí politikou zůstane bez povšimnutí, což se však zásadně změnilo v 80. letech, kdy západní státy postupně přijaly zahraniční politiku, která tlačila země, jež se zavázaly dodržovat západní liberální hodnoty, aby tak skutečně činily, vysvětluje Čikov. Podotýká, že v 90. letech pak Rusko proklamovalo respekt k lidským právům a svobodám, přijalo demokratickou ústavu a zavedlo množství svobod a institucí, které dříve ruské právo neznalo.

V té době se poprvé objevily v Rusku občanské a nezávislé organizace, média kvetla, svobodné volby se staly součástí politického procesu a ruská lidskoprávní agenda se začínala sbližovat se zbytkem světa, tvrdí ředitel organizace Agora. Deklaruje, že pak se k moci v roce 2000 dostal Putin, který posílil represivní vládní aparát, roli bezpečnostních složek a jejich představitelů, nebo-li siloviků.

To podle aktivisty mělo dlouhý mrazivý dopad. Agresivní, antiliberální rétorika vyvrcholila sérií útoků na lidská práva poté, co se Putin v roce 2012 vrátil do Kremlu, přičemž hlavní nápor mířil na média, internet, politickou opozici, pouliční protesty a obecně občanský aktivismus, uvádí Čikov.

Pojmy jako dělba moci,brzdy a protiváhy, federalismus, vláda práva a vláda založená na právu zmizely z ruského veřejného diskursu a nahradily je termíny typu tradiční hodnoty, mocenská vertikála či diktatura práva, kritizuje právník. Končí povzdechem, že zatímco do nedávna takový stav věcí vyvolával silná odsouzení ze strany Západu, bašty liberalismu, nyní se začíná rozpadat i západní svět.