Vztahy na bodu mrazu: Staří politici brání dohodě Ruska s Německem

Po ukrajinské krizi a anexi Krymu došlo ze strany Berlína k postupnému zmražení vztahů. Berlín jako by se od Moskvy začal naprosto odstřihávat. Objevují se dosti silná prohlášení, která však v Moskvě často vzbuzují spíš pobavení než rozrušení, podotýká Goldstein.

Naposledy to byl například rozhovor s německou ministryní obrany Ursulou von der Leyenovou, která tvrdila, že s Ruskem je nutné jednat z pozice síly a že Putin ničemu jinému než je síla nerozumí.

To údajně moskevské činitele dost rozesmálo. Německo totiž na obranu nedává ani zdaleka 2% HDP, což je částka požadovaná NATO a je za to často spojenci kritizováno, ale je známo i mnoho nedostatků jeho armády. Všech šest německých ponorek je například do konce roku 2018 mimo provoz a má jen 4 bojeschopné stihačky Eurofighter.  

Stejně směšně a zoufale nejen v Moskvě, ale i na mnohé Němce, působí výmluvy vládnoucích stran, že za úspěchy protisystémové AfD může ruská propaganda a hackeři.

Kdo špatnými vztahy trpí především, jsou němečtí vývozci, kteří přicházejí kvůli sankcím o miliardy eur.  Sankce jsou podle Goldsteina jediným lékem na všechny problémy, které se vyskytnou na světě. V případě Rusko-německých vztahů je však čas nasadit jinou léčbu.

Je třeba si uvědomit jak je Krym pro Rusko důležitý. A to nejen politicky, vojensky, ale také historicky. V historii za tento poloostrov položilo život několik milionů Rusů. A především Německo by si mělo dávat pozor na výroky o krvavých záborech. Vždyť v roce 1942 německá vojska obléhající Sevastopol téměř vyhladila populaci města, a to padlo až po tvrdé a krvavé obraně.

Německo by jednou provždy mělo uzavřít kapitolu anexe Krymu. Ta je prostě fait accompli. Daleko důležitější jsou vztahy do budoucna. Německo by se mělo vydat cestou „ostpolitik“ kancléře Williho Brauna. Ten se vydal do tehdejší Východní Evropy a Sovětského svazu a snažil se bez zbytečných výčitek a sentimentů navázat korektní vztahy. To se mu podařilo i s Polskem, které do té doby Němce naprosto negovalo. Německo z této politiky těží dodnes.    

Je však otázkou zda jsou toho obě strany schopny. U Putina, jako naprosto pragmatického politika lze předpokládat, že by taková politika nenarazila na odpor. S velkou pravděpodobností by ji přivítal. Dokonce by mohlo dojít i k částečnému stažení raket Iskander z Kaliningradské oblasti, jako ukázka dobré vůle.

Naopak u Merkelové lze pochybovat, že by jí byla schopna provádět. Za poslední léta se totiž ukázalo, že kancléřka až příliš zabředla neforemné tvrdé protiruské rétoriky, a lze od ní jen těžko předpokládat změnu svých stanovisek. Pokud se nestane zázrak, bude se muset tedy počkat na výměnu německé politické garnitury, aby mohlo dojít ke zlepšení vztahů s Moskvou, předpovídá Goldstein.