Sultán Erdogan ovládne parlament? Turecko čekají v neděli ostře sledované volby

Po neúspěšném pokusu o vojenský puč v roce 2016 bylo totiž vypsáno ústavní referendum, v němž si turečtí voliči odhlasovali změnu ústavy, na základě níž přejdou veškeré pravomoci, které doposud náležely premiérovi, na nově zvoleného tureckého prezidenta. Ten, komu se podaří obhájit mandát tureckého prezidenta, bude tedy disponovat veškerými výkonnými kompetencemi podobně jako například americký prezident.

Opozice z tohoto důvodu varuje, že pokud budou staronový prezident Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje opět zvoleni, hrozí Turecku přechod od ještě relativně svobodné země do autoritářství podobně, jako je tomu třeba v Rusku, nebo Bělorusku.

"Vaše rozhodnutí neovlivní pouze současnost, nýbrž i budoucnost vašich dětí a vnoučat," varoval Selahattin Demirtas, prezidentský kandidát a nominant prokurdské Lidově demokratické strany v televizním spotu.

"To, čím si momentálně procházíme, je pouhopouhou předzvěstí nástupu vlády jedné osoby a jedné strany," řekl Demirtas během pobytu v tureckém vězení v Edirne, kde strávil nějaký čas kvůli obvinění z podpory terorismu.

Nicméně podle dosavadních předvolebních průzkumů to vypadá, že Erdogan zvítězí podruhé. Svojí popularitu u tureckých voličů si zajišťuje především díky prosperující ekonomice, která by se však časem mohla stát jeho Achillovou patou.

Ačkoliv je většina Turků spokojená se současnou situací, turecká lyra zaznamenala v letošním roce pětinový pokles své kupní síly ve srovnání s americkým dolarem. Pokud by takový trend pokračoval dál, hrozil by Erdoganovi politický pád.

Každopádně reálná spokojenost tureckých voličů s Erdoganovou politikou se ukáže až ve volbách. Klíčovou otázkou je totiž, zda Erdogan vyhraje už v prvním kole, anebo až ve druhém kole. Postup do druhého kola prezidentských voleb, který by proběhlo 8. července v případě, že by ani jeden z kandidujících nezískal absolutní většinu, by byl pro Erdogana svým způsobem ponižující.

Vzhledem k tomu, že je turecká opozice už dopředu smířená s Erdoganovým vítězstvím, rozhodla se vzít takříkajíc útokem parlament, který v prezidentském systému svým způsobem jedinou možností, jak oslabit výkonnou moc, která je plně soustředěná v rukou prezidenta. Nejlépe se toto osvědčuje v latinskoamerickém prezidencialismu, kdy má sice prezident pod palcem vládu, ale při prosazování klíčových změn se musí opírat o parlament, v němž je zastoupeno větší množství stran.

Političtí odpůrci Erdogana se snaží formovat do koalicí. Je však třeba připomenout, že při volbách do tureckého parlamentu, musí překonat 10 % uzavírací klauzuli.