Nacisté, uprchlíci i konzervativní islám. Němci nezapomněli, tvrdí analytik

Urážky, provokace a hrozby

"Mnoho Němců - bez ohledu na své politické preference - nemá rádo tureckého absolutistického vůdce," zdůrazňuje odborník. Pochybuje, že Němci zapomněli na Erdoğanovy urážlivé poznámky z loňského roku, v nichž přirovnával německé představitele k nacistům.

Stejně tak nebyly zapomenuty Erdoğanovy provokativní výzvy třem milionům Turků žijícím v Německu, které je odrazovaly od asimilace v jejich nové vlasti, připomíná Hakura. Dodává, že mnoho Němců také tureckého prezidenta viní z toho, že nezakročil dříve a v roce 2015 neusměrnil příliv milionů syrských uprchlíků.

Erdoğan naopak v roce 2015 hrozil, že zaplaví Evropu migranty, pokud mu ta nepomůže řešit uprchlickou krizi, podotýká analytik. Konstatuje, že to byl právě příliv migrantů, který vlil krev do žil německé krajní pravici, protiislámské Alternativě pro Německo, která v roce 2017 poprvé získala křesla v Bundestagu.

Turecký prezident rovněž rozděluje mnoho německých Turků, především svým postupem vůči kurdskému nacionalismu či sekulárním oponentům i svou preferencí konzervativních islámských hodnot, vysvětluje Hakura. Tvrdí, že pokud je možno věřit dosavadním zprávám, měl by se Erdoğan připravit na to, že ho v Německu přivítají velké demonstrace po celé zemi.

"Přesto, němečtí představitelé si budou vědomi, že totální rozkol s Erdoğanem není v německém strategickém zájmu," zdůrazňuje odborník. Poukazuje, že pokusy tureckého prezidenta zabránit válce v severosyrské provincii Idlib u tureckých hranic Berlín oceňuje, protože možná - alespoň prozatím - předešly vlně mnoha tisíc syrských uprchlíků, kteří by se pokoušeli dostat do Turecka a dále do Evropy.

Berlín nemá na výběr

Německo má s Tureckem těsné ekonomické vazby, jde o druhého největšího německého obchodního partnera, přičemž v Turecku operuje 7.500 německých firem, uvádí Hakura. Doplňuje, že tyto společnosti výrazně přispívají k vzájemné obchodní bilanci, která jen v roce 2017 dosahovala řádu miliard dolarů, nehledě na fakt, že německý průmyslový gigant Siemens nedávno získal v Turecku obří kontrakt na 10 rychlovlaků.

Německo tedy cítí, že nemá na výběr a musí s Erdoğanem spolupracovat, minimálně na obchodní bázi, aby hájilo své finanční zájmy a zároveň bránilo přílivu dalších běženců do Evropy, vysvětluje expert. Očekává však, že Berlín nebude svolný hodit Erdoğanovi záchranné lano a vytáhnout Turecko z rozvíjející se hospodářské krize.

"Německo neposkytne finanční balíček na záchranu dluhy zatížené turecké ekonomiky. Stejně tak nereviduje veto ohledně zahájení rozhovorů o aktualizaci dvaadvacet let staré celní unie mezi Tureckem a EU," píše Hakura. Zdůrazňuje, že Erdoğanova neochota propustit veškeré Němce tureckého důvodu vězněné na základě pochybných obvinění z terorismu a jeho antagonismus vůči Německu nejsou německým obyvatelstvem vnímány jako minulost.

Erdoğana naopak stále užírá jen vlažné německé odsouzení pokusu o puč z roku 2016 a neochota Berlína uvěřit, že spiknutí zosnoval ve Spojených státech žijící islámský klerik Fethullah Gülen, konstatuje analytik. Připomíná, že turecký prezident ostatně doma politicky těžil ze svých loňských veřejných útoků na Německo.

Podle Hakury nicméně přijde den, kdy Erdoğan zalituje, že kritizoval zemi, na které tak závisí, a vzpomene si na nesmrtelná slova amerického dramatika Wilsona Miznera: "Buď milý na lidi na své cestě vzhůru, jelikož je potkáš i na své cestě dolů." Bude však příliš pozdě, očekává expert.