Migrační krize tvrdě dopadla na další turistickou destinaci, země přestává uprchlíky zvládat

„Kypr je nasycený,“ řekl pro deník The Guardian ministr vnitra Constantinos Petrides. „Je složité nadále přijímat takový příval lidí a zvládat celou situaci, bez ohledu na to, kolik peněz dostaneme.“ Za letošní rok obdržely místní úřady již zhruba 6000 žádostí o azyl. Odhaduje se, že do konce roku by to mohlo být až 8000. V roce 2016 to byly jen 3000 žádostí. Země má přitom pouze milion obyvatel.

Úřad Vysokého komisaře OSN (UNHCR) pro uprchlíky varuje, že již nyní na vyřízení azylového řízení čeká na Kypru 8000 lidí. „Mluvíme přitom o procesu, který může trvat v případě dovolání až pět let,“ uvedla Katja Saha, která UNHCR zastupuje v hlavním kyperském městě Nikósii. Na ostrově fungují dva uprchlické tábory, které však velký počet lidí nezvládají. Většina z příchozích v zařízení může strávit maximálně 72 hodin a potom si musí najít vlastní ubytování.

„První tři dny jsme strávili v přijímacím centru, ale potom nám bylo řečeno, že musíme odejít,“ řekl pro The Guardian Basin Hussajn, který utekl z Iráku. „Poslední měsíc přespávám se svou ženou a čtyřmi dětmi ve stanu v parku.“ Podle agentury Associated Press se na Kypru rozmáhají případy bezdomovectví, které bylo dříve na ostrově vzácné.

Kypru se migrace doposud spíše vyhýbala. To bylo způsobeno především otevřenější politikou dalších evropských zemí, které však nyní zaujaly k migraci tvrdší postoj. Kypr byl také poměrně silně zasažen ekonomickou krizí a nebyl tak pro nově příchozí příliš atraktivní. „Je vlastně vcelku překvapivé, že Kypr - vzhledem ke své geografické poloze – nebyl sedmiletou válkou v Sýrii více zasažen,“ uvádí Saha. To se však postupně mění. Země je navíc poměrně snadno dostupná.

Ostrov je rozdělen na dvě části. Jižní, kterou ovládají kyperští Řekové a severní, kterou ovládají kyperští Turci. Sever země zabralo Turecko poté, co se v roce 1974 řecká část ostrova pokusila připojit k pevninskému Řecku. V roce 1983 pak kyperští Turci vyhlásili samostatnou republiku, kterou však dodnes uznalo pouze Turecko. Oba státy rozděluje „zelená linie“, na kterou dohlíží mise OSN.

„Kvůli ilegální okupaci severní části země jsme svědky tohoto fenoménu, který by se v legálním prostředí nestal. Je to otevřená rána ne jen pro Kypr, ale pro celou Evropskou unii,“ řekl Petrides, Narážel tak na skutečnost, že lidé, kteří se do země dostanou z turecké části, nemohou být vráceni. Agentura AP cituje vládní činitele, kteří odhadují, že se až polovina příchozích dostala na Kypr skrze Tureckem okupovanou část.

Kyperští Turci totiž většinou dopředu nevyžadují víza po cestujících, kteří na ostrov zamíří z Turecka. Toho využívají pašerácké sítě, které dopravují lidi na tureckou část ostrova běžnými leteckými linkami nebo pomocí lodní dopravy. Následně jen imigranty převedou přes nárazníkovou zónu, která je se svojí délkou 180 kilometrů poměrně dobře prostupná.

Protože je pro pašeráky snazší dostat lidi na ostrov, je také levnější cena, kterou musí zájemci zaplatit. „Pašeráci nám řekli, že je mnohem levnější se sem dostat a přitom je to stále v Evropě. Celkem jsme jim zaplatili 2000 dolarů za nás čtyři,“ říká Rubar, irácký Kurd, který sem se svojí rodinou touto cestou doputoval v srpnu. Mnoho příchozích pak pochází z přeplněných uprchlických táborů v Libanonu a Turecku, často se jedná o uprchlíky ze Sýrie. Podle agentury AP jsou ale mezi příchozími i lidé ze Somálska, Pákistánu, Vietnamu nebo třeba Kamerunu.

Podle zkušenosti humanitárních pracovníků, kteří v táborech na ostrově pomáhají, si však mnozí imigranti ani neuvědomují, kde se ocitli. „Mnoho jich je překvapených, když zjistí, kde skutečně jsou. Když jim to vysvětlíme, jsou šokovaní a zaražení. Skoro všichni kdo sem dorazí, si myslí, že se nacházejí v docházkové vzdálenosti od Německa,“ říká Elizabeth Kassinis z místní charity. To potvrzuje i Rubar, který říká, že kdyby věděl kde se ocitne, vůbec by se o cestu nepokoušel. „Koneckonců, tady jsme ve skutečnosti mnohem blíže k Bagdádu, nežli k Berlínu.“

Podobně jako v dalších zemích, i na Kypru nyní posilují pravicová uskupení. Ultranacionalistická strana ELAM zaznamenala rostoucí preference. Ministr vnitra Petrides zdůrazňuje, že situaci musí pomoci řešit Evropská unie. „Nechceme otevírat další přijímací centra. Není to dobré řešení ani pro žadatele o azyl, ani pro naši zemi.“ Podle něj by měly evropské země zajistit přerozdělovací mechanismus, který by spravedlivě rozprostřel žadatele o azyl po celé Evropské unii.