Na co se chystá Rusko v roce 2019: volby na Ukrajině, masivní manévry v Arktidě a odchod Merkelové

Rusko-americké nepřátelství s největší pravděpodobností bude v následujícím roce pokračovat tak jako doposud. Rusko bude pokračovat ve svých snahách zabezpečit mezinárodní veto na řadu akcí uskutečňovaných USA a nahradit jimi spravovaný řád na takový, ve kterém bude mít větší prostor a moc. Stále taktéž budou využívat Trumpovy politické nezkušenosti a impulsivnosti. Ovládnutí Sněmovny reprezentantů USA Demokratickou stranou představuje i přes zjevný protiruský étos Demokratů jistou výhodu v tom, že Trump bude mít zřejmě problémy s financováním amerického jaderného arzenálu, tvrdí politický komentátor Vladimir Frolov.

Rusko taktéž bude pokračovat v získávání evropských, vysoce postavených politiků na svoji stranu s cílem snížit hospodářské sankce namířené na něj kvůli Ukrajině. Zatím se mu daří ovlivňovat postavy spíše na okraji politického spektra, jako je německá pravicová Alternativa für Deutschland či levicová Die Linke. Odchod německé kancléřky Angely Merkelové z vedení CDU pro něj však nepředstavuje příležitost k získání nového hlasu. Naopak, představuje to pro něj signifikantní ztrátu, protože Merkelová měla s Putinem složitý, ale v jádru poměrně pragmatický vztah, tvrdí Elena Chernenková z ruského nezávislého deníku Kommersant. Nynější velící hlasy v Německu jsou vůči Rusku výrazněji kritičtější.

Co se týče Ukrajiny, Rusko se bude nepochybně výrazně pokoušet zasáhnout do prezidentských voleb v březnu a parlamentních voleb v říjnu. Zatímco je velice nepravděpodobné, že by Ruskem preferovaný kandidát se stal prezidentem, v případě parlamentních voleb mohou Ruskem podporované strany dosáhnout jistého výsledku, upozorňuje Andrew Wilson, profesor ukrajinských studií a výzkumník Evropského koncilu zahraničních záležitostí. Rusko by se mohlo pokusit vyvolat jisté napětí s cílem změnit politickou situaci podle jeho představ, je však vysoce nepravděpodobné, že to bude mít podobu vytvoření nové vojenské fronty.

Rok 2019 může být konečným rokem vyhlášení konce syrské války. Pro Rusko to však může být v mnoha ohledech Pyrrhovo vítězství. Jím podporovaný režim Bašára Al-Asada bude pravděpodobněji hůře kontrolovatelný a méně ochotný k nezbytným politickým reformám, jak nebude ohrožován nepřáteli, poukazuje Yuri Barmin z státem podporovaného Ruského koncilu mezinárodních věcí. Rusko bude muset v roce 2019 najít způsob, jak donutit Asada jednat podle jeho not, získat pro něj mezinárodní pomoc na obnovu Sýrie a zabránit půtkám mezi Íránem a Izraelem, případně i Íránem a Tureckem.

Rusko bude v roce 2019 nepochybně pokračovat ve svých dalších dlouhodobějších strategických aktivitách. Nedávné zprávy o působení vojenských žoldáků v Africe dávají tušit, že Rusko vnímá kontinent jako důležitou oblast pro prosazení svého vlivu. Nicméně, Rusko zde střetává s Čínou a jejími obrovskými ekonomickými investicemi. Rusko tak bude muset vyřešit palčivou otázku, co může nabídnout africkým národům, aby bylo považována za věrohodného a perspektivního partnera.

Vzhledem k pokračování amerických i evropských sankcí bude zřejmě pokračovat namlouvání Ruska a Číny, symbolicky stvrzené na nedávném masivním ruském vojenském cvičení Východ 2018, kterého se zúčastnily i čínští vojáci. Nicméně, mezi Čínou a Ruskem může dojít k jistým třenicím ohledně vzrůstajícího vojenského vlivu Číny v bývalých sovětských republikách ve Střední Asii.  Bezpečnost v této oblasti je záležitost, kterou si Rusko nárokuje pro sebe a čínské vměšování zde nese s velkou nelibostí. Vzhledem k moci Číny a jejich společnému nepříteli v podobě USA však Rusko možná pragmaticky akceptuje i vojenskou dominanci Číny jako akceptovalo její ekonomickou dominanci.

S Čínou se Rusko zřejmě střetne i ohledně vymezení pole působnosti v arktických vodách. Rusko by zde rádo hrálo dominantní roli a investice do arktické infrastruktury a ekonomiky jsou pro něj naprostou prioritou. Zároveň se jedná oblast podstatnou vojenského hlediska. Rusko zde chystá masivní vojenské cvičení Tserk 2019.a připravuje se na posílení své vojenské přítomnosti v regionu. Podle Timora Makhutova z Ruského koncilu mezinárodních věcí však západní novináři obviňují Rusko z militarizace oblasti, jediná vojenská přítomnost Ruska je pouze v přístavech Arkhangelsk a Murmansk.