Novodobé gulagy? V Rusku se množí případy brutálního jednání bachařů, problém přiznává i šéf ruské vězeňské služby

Naděžda Tolokonnikovová, bývalá členka punkové skupiny Pussy Riot, byla odsouzena dva roky do trestaneckého tábora IK-14. Prostřednictvím svého manžela poslala světovým médiím dopis, ve kterém popisuje hrozivé podmínky tábora v odlehlé, bažinaté krajině. Ženy prý v něm musí pracovat 17 hodin denně, jsou bity a ponižovány.

Ruská federální vězeňská správa (FSIN) to zprvu odmítala s tím, že se jedná o „nepodložená“ tvrzení. 24. prosince 2018 však zástupce ředitele FSIN, Valerij Maksimenko, přiznal v rozhovoru pro ruskou zpravodajskou agenturu TASS, že výroky Tolokonnikovové „byly správné“. Maksimenko uvedl, že ředitel věznice IK-14 byl spolu s nespecifikovaným počtem zaměstnanců propuštěn.

IK-14 není jediným ruskými a západními médii reportovaným případem odhalujícím brutální režim, který panuje v ruských věznicích. Ruský list Novaja Gazeta přinesl v červenci 2018 video zachycují týrání vězně Jevgenije Makarova 17 dozorci. V listopadu 2018 byli čtyři strážci z vězení v Čeljabinsku odsouzeni za ubití vězně Sultana Israilova k smrti.

Tyto případy vyvolaly v Rusku velké pozdvižení. Kolegyně Tolokonnikovové z Pussy Riot, Marija Aljochinová, spustila internetovou kampaň, ve které dává rovnítko mezi současnými ruskými věznicemi a gulagy. Maksimenko to v rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Interfax odmítl s tím, že gulagy jsou záležitostí minulosti.

Podle něj případy, kdy strážce někoho ubije k smrti, nejsou jako v případě gulagů důsledkem systematického a vědomého masového týrání vězňů, ale důsledkem „postrádajícího mozku“ daného strážce, „který buď nechce pracovat nebo nemá trpělivost“. Zároveň se zastal strážců s tím, že jsou vystavěni velkému emočnímu stresu za nízký plat a že jsou ohrožováni vězni, kteří si na nich vybíjejí vlastní zlost.

Podle kritiků však celý ruský vězeňský systém je špatně nastaven a takovému chování nahrává. Alexej Fedyarov, hlava právního oddělení organizace pro práva vězňů Rusko za mřížemi sdělil Rádio Svobodná Evropa, že jako bachaři chodí pracovat lidé s velmi chudým regionů, kteří sní o pravidelném platu 20 000 až 30 000 rublů a odchodu do důchodu už v 35 letech a kterým je tedy jedno, jestli budou muset bít vězně. Podle Feyarova je ruský vězeňský systém „shnilý až k jádru“ a umožňuje bachařům pracovat jen tímto způsobem.

Jeho slova potvrzuje právnička Vera Goncharová. Podle ní strážci dělají tuto práci se všemi jejími temnými aspekty zcela vědomě s tím, že jim umožní získat penzi velmi brzy. Goncharová tvrdí, že je poměrně snadné mnoho mladých taxikářů v Omsku, kde je spousta vězňů, kteří pracovali ve vězení a nyní probírají penzi.

Podle Goncharové jsou ilegální akty ve věznicích spáchaných strážci většinou nepotrestány a jsou obklopeny mlčením ze strany pachatele i dalších strážců na základě pevných svazků spoluviny. To umožňuje chování, které dosahuje „monstrózních forem“.

Podle oficiálních údajů poskytnutých Ruskem Radě Evropy v roce 2015 umřelo ve vazbě 4 977 vězňů z celkové ruské populace 671 027 lidí. 404 úmrtí byla označena jako sebevražda, údaje o vraždách byly nedostupné. Míra úmrtnosti 61,1 na 10 000 vězňů patřila k nejvyšším z 47 studovaných zemí. Rusko nedodalo další údaje v následných letech, podle Maksimenka byl počet vězňů snížena 523 000.