Uprchlíci v Německu jsou zneužíváni svými soukmenovci. Využívají je jako levnou pracovní sílu, neplatí za ně daně ani pojištění

Syřan Imád  si po dvou letech exilu v Německu našel práci u úklidové společnosti, kterou mu doporučil jeho známý s tím, že ji vlastní Arabka a že tedy bude pro něj lehčí překlenout kulturní propast. Imád souhlasil. Začal pro společnost pracovat, přičemž se s arabskou šéfovou dohodl na tom, že půlka jeho práce bude zaznamenána v účetních knihách, ale ta druhá v nich nebude zaznamená kvůli daním a sociálním pojištěním.

Společnost má okolo 200 zaměstnanců, z nichž takřka všichni jsou uprchlíci, kteří do Německa přišli docela nedávno a nemají žádné zkušenosti s německými pracovními zákony. Majitelka toho zneužívala a nutila uprchlíky být v práci do té doby, než uklidí každou směnu 20 pokojů, tvrdí Imád a dodává, že kdokoliv se ozval, byl hned propuštěn. On sám vydržel tři v práci tři měsíce a poté, co mu majitelka firmy odmítla dát regulérní smlouvu, odešel.

Ačkoliv se nedá říci, že by všichni uprchlíci byli zaměstnáni napůl či zcela nelegálně, Imádův případ rozhodně není ojedinělý. Imádův kamarád poté, co si přes pracovní úřad nedokázal sehnat místo, začal pracovat pro jednoho arabského zaměstnavatele v Düsseldorfu, jehož pracovní inzerát si našel na Facebooku. Byl přijat. Po dvaceti dnech požádal o smlouvu. Zaměstnavatel to odmítl, stejně jako odmítl mu zaplatit za uskutečněnou práci.

Podle Imádova kamaráda tento arabský zaměstnavatel stále využívá uprchlickou levnou a snadno zneužitelnou pracovní sílu. V migračních kruzích se o něm začalo hovořit jako o „černé ovci“, nicméně zaměstnavatel mění regulérně svoje jméno a reklamu na pracovní pozici na Facebooku a vždy někoho chytne.

Nicméně, ačkoliv jsou často zneužíváni svými arabskými soukmenovci, ne všichni se k nim chovají jak novodobí otrokáři. Samah, uprchlice ze Sýrie, měla špatnou zkušenost s arabským zaměstnavatelem. Nyní pracuje pro jiného, který se k ní chová s respektem. Poskytuje jí i jejím kolegům jídla zdarma.

Získání práce, zvláště pak té dobře placené, je pro uprchlíky velmi obtížné. Potýkají se především s jazykovými bariérami, na obtíž je jim i jejich chybějící vzdělání. Podle Spolkového úřadu práce okolo 40% uprchlíků má za sebou střední školu a 35% navštěvovalo německou školu udělující certifikát o absolvování. Nicméně, okolo 12% uprchlíků navštěvovalo jen základní školu a dalších 13% nechodilo do školy vůbec.

Nízká kvalifikace uprchlíků jim zamezuje vzít si jiné, než velmi špatně placené práce, které se pohybují i hluboko pod minimální mzdou, navíc bez toho, aby za ně zaměstnavatelé platili jakékoliv povinné sociální odvody. Díky své nízké jazykové vybavenosti i neobeznámenosti s pracovními právy se uprchlíci nedokáží účinně bránit a vyžádat si lepší podmínky.

Podle zprávy Spolkového úřadu pro zaměstnání bylo 455 000 uprchlíků evidováno jako uchazeči o zaměstnání. Přibližně 187 000 z nich však bylo evidováno jako nezaměstnaní. To ukazuje, že není snadné uprchlíky integrovat na trh práce. Úřad sám přiznává, že vzhledem k 23,7% zaměstnanosti utečenců z neevropských zemí původu bude tato integrace „vyžadovat trpělivost“. V porovnání, míra zaměstnanosti všech cizinců v listopadu 2018 byla 51%, u Němců to bylo 69,4%.   

Podle studie společnosti Bertelsmann Německo bude do roku 2060 potřebovat každý rok nejméně 260 000 nových pracovníků ze zahraničí, aby uspokojilo nedostatek pracovníků daný postupným úbytkem německé populace. Z toho 146 000 bude muset být mimo země EU. Je to dáno klesající ochotou občanů EU se přestěhovat do Německa a pracovat, která je dána demografickými faktory a zmenšujícími se rozdíly v ekonomické úrovni jednotlivých států.