NATO je umírající zombie? Analytik si nebere servítky

I zombie nakonec zemře

Pomyslný pulz NATO nedávno zkontroloval profesor politologie Walter Russell Mead, který v komentáři pro Wall Street Journal dospěl k názoru, že aliance umírá, připomíná vysloužilý plukovník. S takovým názorem sám nesouhlasí a NATO označuje spíše za zombie.

Kříšení Severoatlantické aliance má své limity, tvrdí Macgregor. "I zombie nakonec zemře. Za situace, kdy Gruzie, malý stát v kavkazských horách, který je vklíněn mezi Rusko, Turecko a Írán, tvrdě lobbuje za to, aby se stal nejnovějším členem NATO, je dobré pochopit proč," dodává.

Ve chvíli, kdy z NATO vyprchal život spolu s koncem sovětské hrozby, americký senátor Richar Lugar v roce 1993 konstatoval, že aliance musí změnit poslání, nebo skončit, poukazuje analytik. Doplňuje, že se jednalo o mocnou infuzi, která nakonec získala podobu vojenských zásahů do dění na Balkánu, kde se NATO snažil mezi lety 1994 a 1999 šířit demokracii silou, nejprve v Bosně a Hercegovině, později v Kosovu.

Velkým impulzem pro vzkříšení NATO byl program partnerství pro mír zahájený v roce 1994, kdy se Polsko, Česká republika, Maďarsko a v zásadě všichni ve východní Evropě, kteří žili po druhé světové válce pod sovětskou nadvládou, seřadili do zástupu a stali se partnery aliance, nastiňuje Macgregor. Situace nepovažuje za překvapivou, jelikož východoevropské státy chtěly mít přímou vazbu na Washington, která jim dávala příslib vojenské pomoci proti ruské hrozbě, o které si všichni mysleli, že je nevyhnutelně vrátí.

"Roli sehrála i domácí americká politika," pokračuje konzultant. Připomíná, že s expanzí NATO přišel Bill Clinton během své kampaně za znovuzvolení v roce 1996, na čemž nebylo nic zlovolného - cílem bylo oslovit voliče z řad východoevropských přistěhovalců a sebrat téma protikandidátovi Bobu Doleovi.

Ignorován byl slib, který dali sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi americký prezident George H. W. Bush, britská premiérka Margaret Thatcherová, francouzský prezident Francois Mitterand, západoněmecký kancléř Helmuth Kohl a jejich ministři zahraničí, tedy nerozšiřovat NATO na východ o bývalé členy Varšavské smlouvy, uvádí Macgregor. Pokládá otázku, proč byl tento důležitý strategický závazek předních lídrů NATO opuštěn.

"Inu, v 90. letech ruská hrozba neexistovala a nebyl důvod předpokládat, že se vrátí," píše bývalý plukovník. Tvrdí, že Clinton a američtí senátoři dohlížející na americkou zahraniční politiku toužili stanout na "správné straně historie" a zajistit si peníze na kampaň.

Americký zbrojní průmysl měl na rozšíření NATO jasný zájem a hledal cestu, jak jej prosadit v americkém Kongresu, jelikož prodej zbraní východoevropským státům, které se měly k alianci připojit, sliboval velké zisky, deklaruje analytik. Podotýká, že aktivní byl v tomto směru především viceprezident firmy Lockheed, Bruce Jackson, který se snažil o zřízení výboru pro rozšíření NATO a údajně využíval finance zbrojovek k lobbování u kongresmanů ve prospěch takového kroku.

Ruský pocit nejistoty

Po roce 2001 je možné označit za existenční hrozbu pro americký národ prakticky cokoliv, od islámského terorismu přes globální chalífát až po Čínu, Írán, Venezuelu, Kubu a od roku 2012 i Rusko, konstatuje Macgregor. Dodává, že narůstá vojenský rozpočet USA a američtí vojáci jsou přítomni od Afriky před Blízký východ po východní Evropu.

"V době, kdy prezident Obama dokončil svůj první mandát, Moskva dospěla k názoru, že washingtonská expanze Severoatlantické aliance v kombinaci s časově neomezenou přítomností v Afghánistánu a na Blízkém východě je ve skutečnosti koordinovaným plánem jak učinit ruskou strategickou pozici neudržitelnou," píše konzultant. Odkazuje na amerického diplomata George Kennana, který již před mnoha desetiletími hovořil o ruském pocitu nejistoty.

Ruská národní povaha tíhne k pocitu obležení, kdy věčný nepřítel číhá před branami, a tento pohled, bez ohledu na jeho správnost, zosobnil stávající ruský prezident Vladimir Putin, tvrdí analytik. Dodává, že Putin utužil vládu v Rusku, což sice pobouřilo Západ, ale zřejmě pomohlo zemi ustát dopad ničivých sankcí uvalených po ruském záboru Krymu.    

Ačkoliv ruská ekonomika nedosahuje ani úrovně Jižní Koreje s více než trojnásobně nižším obyvatelstvem, Putin značně obnovil ruskou vojenskou sílu a obraz národa, připouští bývalý plukovník. Vysvětluje, že Putinova paranoia vede některé pozorovatele k názoru, že ruský prezident se připravuje na vojenské střetnutí se Západem, což označuje zveličené, byť je Putin nepochybně odhodlán bránit ruské zájmy na východní polokouli.   

"Nyní Gruzie spěchá, aby se přidala k NATO. Gruzie, podobně jako Černá Hora (a většina členů NATO) stojí v řadě na to, aby se stala dalším vojenským protektorátem Spojených států, nikoliv spojencem," předkládá Macgregor kontroverzní názor. Zároveň nabádá amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby členství Gruzie odmítl, pokud nechce, aby se Moskva domnívala, že země se má stát základnou pro útok na Rusko, Írán či jinou regionální mocnost.  

Čas pro "zombie", které představuje podle jeho mínění NATO, vypršel, tvrdí analytik. Odkazuje v té souvislosti na výrok bývalého francouzského prezidenta Charlese De Gaulla: "Anglie je ostrov a Spojené státy nejsou v Evropě."