Oligarchie, agresivní nacionalismus, útoky na svobodu slova. Sociolog rozebral dění na Ukrajině

Z nevýhody se stala přednost   

V jakékoliv jiné evropské zemi by byl Porošenko se svým důrazem na armádu, jazyk a víru i své poslední nacionalistické iniciativy označen za krajně pravicového politika, deklaruje akademik. Dodává, že Julia Tymošenková, veteránka ukrajinské politiky, která až do ledna vedla v průzkumech, nedokázala přijít s jasnou alternativou k Porošenkovu agresivnímu nacionalismu a v prvním kole voleb skončila až třetí.

Kandidáti, kteří mohli oslovit ruskojazyčné voliče na jihovýchodě země, se nedokázali spojit, přičemž nejúspěšnějším z nich byl čtvrtý Jurij Bojko, vysvětluje sociolog. Podotýká, že zisky všech uvedených "starých" politiků zastínil výsledek Zelenského coby "nové tváře".

Mnozí ze Zelenského podporovatelů volili prvně v životě a podle průzkumů tohoto kandidáta podpořilo hned 40 %  voličů mladších třiceti let, uvádí Iščenko. Připomíná, že mnoho pozorovatelů věřilo, že podpora komika v průzkumech je jen recesí a voliči pro něj ve skutečnosti hlasovat nebudou, avšak tito skeptici podcenili mizivou důvěru Ukrajinců v jejich dosavadní vládu.

"Jelikož je mnoho voličů unaveno 'politickou třídou', nedostatek zkušeností Zelenského byl považován spíše za přednost než nevýhodu," pokračuje odborník. Dodává, že na rozdíl od jindy regionálně polarizovaných voleb na Ukrajině se nyní Zelenského koalici podařilo překlenout toto geografické rozdělení, komik si získal podporu ve všech jazykových skupinách a vyhrál všude vyjma tří haličských a dvou donbaských regionů, které reprezentují hlavní prozápadní a proruské extrémy ukrajinské politiky.

Zelenského nástup je třeba vnímat v kontextu světového vzestupu hnutí zaměřených proti establishmentu, konstatuje expert. Vysvětluje, že komik se ovšem liší od západních pravicových populistů, jelikož se nesnaží využít národnostních rozporů, ani nebrojí proti vnitřní či vnějším nepřátelům. Stejně tak se odlišuje od levicových populistů a jeho zmatečné názory jsou zdánlivě až libertariánské, s čímž koresponduje i jeho podpora neoliberálních technokratů v ukrajinské vládě, připomíná Iščenko.   

Co je nejdůležitější, Zelenskyj nestojí v čele žádného ukotveného hnutí a jeho rozhodnutí nejsou omezována očekáváním ideologicky vyhraněných aktivistů, zdůrazňuje sociolog. Dodává, že ve východoevropském kontextu se tak Zelenskyj velmi odlišuje od maďarského premiéra Viktora Orbána či vůdce polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského a spíše je bližší liberální aktivistce Zuzaně Čaputové, která byla zvolena slovenskou prezidentkou.

Slušný člověk není sám o sobě řešením

"Zelenskyj byl zatím dostatečně chytrý na to, aby nerozbil rozličnou koalici, která ho podporuje v rozdělujících otázkách," píše Iščensko. Deklaruje, že druhé kolo prezidentských voleb bude fakticky referendem o Porošenkovi a všem, co symbolizuje - zkorumpovanou oligarchii, mizivý ekonomický výhled většiny Ukrajinců, agresivní nacionalismus a autoritářské útoky na politické odpůrce a svobodu projevu.

Mnozí liberální občanští aktivisté a příslušníci inteligence označují Zelenského voliče za "hlupáky" a "nevlastence", ale průzkumy i tak předpovídají jeho drtivé vítězství a dvojnásobný zisk oproti Porošenkovi, nastiňuje sociolog. Očekává, že stávající prezident by mohl úřad obhájit jen za pomoci extrémních opatření, například eskalace situace okolo Donbasu a Krymu, případně nabídkou dohody nechvalně známému oligarchovi Ihoru Kolomojskému, který za Zelenským stojí.      

Nejlepším výsledkem pro Porošenka bude těsná porážka, která by poskytla základ pro kritiku Zelenského z nacionalistických pozic, protože komikovi se sice podařilo sjednotit téměř všechny oblasti polarizované země, ale zřejmě nedokáže vyvést Ukrajince ze staromódního nacionalismu, který je v ukrajinské politice a společnosti hluboce zakořeněn, vysvětluje akademik. Podotýká, že výkon prezidentské funkce s sebou ponese rozhodnutí, která Zelenského nutně připraví o jednu ze skupin voličů, pravděpodobně tu z jihovýchodu, která je méně početná.

V prvních šesti měsících v úřadě nebude Zelenskyj disponovat parlamentní většinou, a tak lze doufat maximálně v to, že Ukrajina se v důsledku změní ve skutečnou parlamentní demokracii s velmi slabým prezidentem, uvádí Iščensko. Konstatuje, že situace země si žádá víc než pouhou volbu slušného člověka a nové tváře bez jasné vize, protože zásadní změny mohou přijít pouze se vznikem ideologicky profilovaných stran a hnutí a jejich nástupem k moci.

Velký volební úspěch Zelenského je podle sociologa částečně důsledkem značného nárůstu volební účasti, především v ruskojazyčných jihovýchodních regionech. "Doufejme, že tato mobilizace ke změně neskončí u volebních uren," zakončuje odborník.