Co zlomilo vaz Porošenkovi? Profesor mluví o poučení pro Západ

Předvídatelný odpor

"Proč po pěti letech opatření, která měla plnou politickou a finanční podporu Západu Ukrajinci (Porošenka) odmítli v poměru tři ku jedné?" ptá se odborník. Důvodem je podle něj protiruská politika, kterou bývalý prezident s podporou parlamentu prosazoval a která zahrnovala například omezování užívání ruského jazyka, cestování do Ruska, obchodu s Ruskem či veškerých kontaktů s Rusy, a to i s těmi, kteří jasně odmítají svého prezidenta Vladimira Putina a podporují Ukrajinu.  

Politický odpor proti takovému postupu byl podle politologa předvídatelný, jelikož obyvatelé ukrajinských měst hovoří převážně rusky a polovina Ukrajinců má v Rusku příbuzné. Znamením, že prezidentství Porošenka je u konce, byly výsledky průzkumů veřejného mínění z počátku letošního roku, v nichž se ukázalo, že sympatie ukrajinské veřejnosti vůči Rusku jsou nejvyšší od května 2014, deklaruje Petro.

Porošenko navzdory tomu nadále razil nacionalistickou ideologii, omezoval právo regionů užívat jiné jazyky než ukrajinštinu, ukončil výuku ruštiny ve školách po páté třídě a dokonce se snažil nahradit ukrajinskou pravoslavnou církev politicky loajálnější a nacionalistickou církví, připomíná profesor. Konstatuje, že očekávatelným výsledkem byl pozvolný, ale jasný vzestup nespokojenosti obyvatel ruskojazyčných regionů, který se projevil v nečekaně vysoké účasti voličů v prezidentských volbách.

V nadšení ze Zelenského často zapadá, že pokud by opozice postavila společného kandidáta, nikoliv tři, ten by pravděpodobně v prvním kole Porošenka rovněž porazil a v kole druhém by Ukrajinci vybírali ze dvou údajně proruských kandidátů, uvádí expert. Připouští, že kolabující hospodářství, omezování sociálních služeb a devítinásobný nárůst cen topného plynu přispěly k Porošenkově nepopularitě, ale soudí, že nešlo o rozhodující faktory.

"Rozdělování Ukrajinců na 'pravé vlastence Ukrajiny' a mytickou 'pátou kolonu', která podporuje Rusko, bylo vždy typickou vizitkou Porošenka, kterou často využíval k vysvětlování rostoucích sociálních a ekonomických problémů," pokračuje politolog. Odkazuje na Porošenkovy billboardy, které hlásaly, že prezident nečelí svým protikandidátům, ale Vladimiru Putinovi.

Před prvním kolem Porošenkova kampaň tvrdila, že jde o volbu mezi Porošenkem a Putinem, před druhým, že jde o "rozhodující volbu", připomíná Petro. Dodává, že prezident dával Ukrajincům pouze dvě možnosti a ti si podle toho zvolili.

Proruské sympatie jen tak nezmizí

Z Porošenkovy drtivé porážky podle profesora vyplývá i poučení pro západní politiky. To hlavní zní, že sympatie ukrajinské veřejnosti vůči Rusku zřejmě v dohledné době nezmizí. V době zuřící války mohou být sice na historicky nejnižší úrovni, ale pokud konflikt na východě Ukrajiny skončí a budou obnoveny běžné obchodní a politické vztahy mezi oběma zeměmi, pak bude nevyhnutelně posilovat politický i ekonomický vliv ruskojazyčných Ukrajinců, stejně jako sympatie veřejnosti vůči Rusku, deklaruje Petro. Toto označuje za hlavní důvod, proč Porošenko odmítal plnou realizaci politických reforem na základě dohod Minsk II.   

Druhým poučením je podle experta skutečnost, že západní strategie podpory jednoho regionu či jedné frakce s cílem změnit směřování celé země není  v případě Ukrajiny o nic funkčnější než v Sýrii, Iráku a Afghánistánu. "Je vždy morálně sporné podporovat rozdělení země za účelem dosažení změny režimu. V případě Ukrajiny však existují dodatečné nevýhody," píše Petro. Připomíná, že země má souseda hovořícího stejným jazykem a sdílejícího stejné kulturní dědictví, tudíž Rusko může uplatňovat na Ukrajině svou měkkou kulturní sílu v míře, které se žádný jiný stát nemůže vyrovnat.

Za důkaz svého tvrzení označuje politolog pohled na volební mapu Porošenkovy rozsáhlé porážky. Vyvrací též, že Zelenskyj je "Putinova loutka", jeho přednost vidí v tom, že nevyznává nacionalistickou ideologii, kterou ztělesňuje Porošenko.  

V tomto spočívá největší zdroj Zelenského popularity, ale zároveň i jeho největší politická slabost, varuje politolog. Podotýká, že do konce roku bude muset nový prezident spolupracovat se stávajícím parlamentem, jehož nacionalistické složení se do revoluce v roce 2014 nezměnilo.

Popularita parlamentu se dlouhodobě pohybuje v jednociferných číslech a pozorovatelé očekávají, že poslanci se pokusí v posledních dnech, které jim ve funkci zbývají, protlačit co nejvíce nacionalistické legislativy, uvádí odborník. Za první z takových zákonů označuje rozšíření povinného užívání ukrajinského jazyka, o kterém se bude hlasovat již tento týden, v důsledku čehož čelí zvolený prezident Zelenskyj své první politické výzvě.

Zelenskyj sice ve skutečnosti nemá pravomoc, aby zákon zastavil, ale jeho stoupenci mu to přesto budou dávat za vinu, až opatření vstoupí v platnost, varuje Petro. Tvrdí, že klíčovým Zelenského úkolem bude zjistit, jak se nestát novým Porošenkem, který přišel o podporu poloviny země, a zároveň se nestát novým Viktorem Janukovyčem, který přišel o podporu druhé části země. "Pokud to dokáže, pak se stane skutečným zachráncem Ukrajiny," uzavírá politolog.