Německo našlo recept na integraci uprchlíků? Datuje se až do středověku

Podle statistik je 200 000 uprchlíků registrovaných jako nezaměstnaní. Počet těch, kteří buď pracují nebo se účastní pracovního programu, však roste. Ke konci roku činil více než 400 000 lidí.

Němečtí ekonomové poukazují, že největší přínos pro německou ekonomiku co se týče využití sil uprchlíků nepřinesou  ani tak imigrační programy jako vysoce ceněná praxe učňovství, kterou má Německo od středověku. V německém učňovském programu je nyní 44 000 uprchlíků, od kterých si Němci slibují, že doplní jejich chybějící pracovní síly.

Učňovský systém je klíčovou páteří německého průmyslu. Samotní Němci ale spíše než řemeslu dávají přednost studiu na vysoké škole. V loňském roce jedna třetina německých firem uvedla, že měla neobsazena učňovská místa. 

V důsledku nedostatku znalých pracovníků musí Němci např. až několik týdnů čekat na elektrikáře. Učením uprchlíků řemeslu si Němci slibují, že jim vyplní tyto nedostatečná místa.

„ Zaznamenal jsem žízeň po znalostech, kterou mají,“ poznamenává Hafale Kühn, který pracuje jako elektrikář např. Evropou. „ A v těchto profesích, my potřebujeme přesně to.“

Nicméně, aby mohly náležitě fungovat v těchto důležitých pozicích německé ekonomiky, musí znát technickou němčinu. Mnozí uprchlíci ale nemají ani znalost té běžné a to i po několika letech v Německu a integračních kurzech. To představuje značný limit jejich zapojení do pracovního procesu.

V případě statistik pracovní angažovanosti uprchlíků je také třeba vzít v úvahu, že mnozí pracují v špatně placených, sezónních pracích. Německé úřady by byly raději, kdyby působily v školení pro kvalifikovanější práci, i když to bude momentálně přinášet menší plat.

Uprchlíci ale raději sáhnou po rychlém výdělku, ať už aby zaplatili dluhy svým překupníkům nebo aby poslali peníze svým rodinám. „ Je těžké jim vysvětlit, že v dlouhodobém horizontu je mnohem lepší dělat si učňovskou praxi,“ uvádí Sigmar Walbrecht, který řídí projekty integrace pracovních sil v hannoverské radě uprchlíků.

Jiným omezením je skutečnost, že žadatel o azyl může být vyhoštěn. Společnosti se zdráhají investovat do pracovníka, který může kdykoliv z Německa být vyhozen.

Německá vláda se pokusila tyt obavy zmírnit prostřednictvím tzv. pravidla 3-plus 2. Zamítnutí žadatelé o azyl mohou zůstat v učebních programech další tři roky a nejméně dva pracovat, aniž by se museli obávat, že budou vyhoštěni. Osvědčení o jejich znalostech a pracovních zkušenostech jim může pomoci v Německu dále zůstat.

Němečtí představitelé se přesto na uprchlíky dívají s optimismem. Většina z nich, 60%, je ve věku mladším 25 let. Němci si od nich slibují pomoc ekonomice, která se potýká se stárnoucí pracovní silou.

„Pokud si Němci chtějí udržet svůj ekonomický blahobyt, potřebujeme každý rok asi půl milionu přistěhovalců,“ upozorňuje Wolfgang Kaschuba, bývalý ředitel berlínského Institutu pro výzkum empirické integrace a migrace. „Musíme zaručit, že naše společnost zůstane mladou, protože dramaticky stárne.“