Krym zapomenut? Profesor rozebral normalizaci vztahů s Ruskem

Zmatečný signál

Ze situace lze podle odborníka vyvodit pouze dva závěry: Buď ruská kontrola území, které zbytek Evropy stále považuje za součást suverénní Ukrajiny, již neporušuje evropské standardy, nebo klíčoví evropští hráči dospěli k rozhodnutí, že již nejde o určující princip jejich postoji k Rusku.

"Pochopitelně, tento krok následovalo rutinní šestiměsíční prodloužení evropských sankcí vůči Rusku, tudíž signál vysílaný Evropou je poměrně zmatečný," píše Gvosdev. Poukazuje, že rozhodnutí přišlo krátce poté, co se nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj setkal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a žádal je o zamezení normalizace vztahů s Ruskem.

Stanovisko Německa a Francie zní, že obnovení ruského hlasovacího práva neznamená schválení anexe Krymu, ale je nezbytné pro obnovu komunikačních kanálů a dialogu s Moskvou, nastiňuje expert. Soudí, že k rozhodnutí mohl přispět i fakt, že během pozastaveného členství Rusko neplatilo odvody do rozpočtu organizace, které tvoří 7 % jeho celkového objemu.

Oficiální reakce Berlína a Paříže zdůrazňuje, že krok neavizuje zásadní revizi evropské politiky vůči Rusku a že odmítání anexe Krymu zůstává jednotným postojem Evropy, uvádí Gvosdev. Dodává, že analytici budou tiše tvrdit, že Rada Evropy není v širším kontextu evropských záležitostí tak důležitá, ale ukrajinský prezident má oprávněně důvod k obavám.

"Ačkoliv je tato záležitost okrajová, rozhodnutí představuje ústup od principu, že Rusko nemůže obnovit normální vztahy s Evropou dokud bude Krym v jeho držení," pokračuje profesor. Konstatuje, že na základě tohoto kroku bude snadnější postupovat k návratu dalších aspektů evropsko-ruských vztahů před rok 2014 a Krym se může přidat k Abcházii, Jižní Osetii a Severnímu Kypru coby neuznaným územním změnám v Evropě, které jsou v zájmu širšího kontextu uklizeny stranou.

Zamrzlý konflikt

Rozhodnutí rovněž naznačuje, že snaha Spojených států na poslední chvíli uvalit sankce na ruské energetické linie, které obcházejí Ukrajinu a přímo spojují Moskvu s jejími evropskými zákazníky, nezíská dostatečnou podporu á váhu, tvrdí odborník. Doplňuje, že Rusko možná nedosáhne zrušení stávajících evropských sankcí, ale pravděpodobnost, že Evropa se přidá k USA a sankce prohloubí, je poměrně nepravděpodobná.

Namísto toho se zdá, že Řím, Berlín a Paříž hodlají otevírat nové komunikační kanály s Moskvou, které neprocházejí Ukrajinou, vysvětluje expert. Domnívá se, že v této situaci Ukrajina potřebuje, aby Krym a Donbas byly nadále přímo spojeny s povahou evropsko-ruských a americko-ruských vztahů, pokud má mít nějakou páku na Moskvu.

"Ukrajině se v roce 2017 podařilo potlačit snahy izolovat ukrajinskou otázku od úsilí přesunout zaměření americko-ruských vztahů směrem na Blízký východ," připomíná profesor. Deklaruje, že jakýkoliv signál, že ukrajinská otázka bude rozdělena, představuje první krok k faktickému uznání statutu quo, který otevírá cestu k tomu, aby se z Ukrajiny stal zamrzlý konflikt upozaděný v zájmu jiných témat.

Zelenského vládu tak podle odborníka nemůže těšit nejen rozhodnutí o Radě Evropy, ale také záměr amerického prezidenta Donalda Trumpa opět se formálně setkat se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem na summitu G-20, navzdory tomu, že loni definovaná podmínka pro takové setkání - propuštění ukrajinských námořníků zadržených v Kerčské úžině - zatím nebyla splněna.

Transatlantická shoda ohledně Ukrajiny, kterou nastolili Barack Obama a Angela Merkelová, trvá již pět let, ačkoliv se mezitím v různých evropských státech dostaly k moci další proruské vlády a došlo k narušení evropsko-amerických vztahů během Trumpova prezidentství, poukazuje Gvosdev. Dodává, že se teprve uvidí, zda rozhodnutí obnovit ruský statut v Radě Evropy představuje pouhou výjimku, nebo začátek zlomu.