Německo se pořádně obulo do Čechů: Zamořujete nás

Seznam listu poskytla saská poslankyně za opoziční Zelené Eva Jähnigenová. Češi podle něj do řeky vylili většinou nespecifikované množství lehkého topného oleje, nafty, motorového oleje, manganistanu draselného a dalších látek. "O tom, zda jsou to všechny případy, pochybuji. Informace o jedu v Labi se většinou nedostávají na veřejnost," prohlásila Jähnigenová.

Skutečnost, že k opakovaným únikům nebezpečných látek do řeky na české straně dochází, deníku potvrdil i saský ministr životního prostředí Frank Kupfer. "Mezi roky 2010 a 2013 došlo na českém území celkem k 20 případům," uvedl. Jeho ministerstvo s tím podle něj nemůže nic dělat. "Ochrana vody spadá pod tamní (české) úřady a provozovatele zařízení," dodal.

Poslední případ byl podle Kupfera zjištěn letos v dubnu, kdy celou hladinu Labe u pohraniční obce Schmilka pokryla vrstva mastných vloček.

Největší množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypustila Lovochemie následovaná Sokolovskou uhelnou, píše server nicm.cz. Největší podíl na celkových emisích, vypuštěných do vod v povodí Labe dle IRZ má zinek. Více než polovinu z celkového množství (5 z 9,4 tuny) vypuštěného do vod v povodí Labe má na svědomí právě Lovochemie. Zinek přitom patří mezi látky toxické pro ryby. Jak vyplývá z posledních dostupných údajů monitoringu, podle parametrů Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) byly hodnoty obsahu zinku na většině sledovaných míst v roce 2006 nevyhovující. Česká norma pro klasifikaci jakosti vod je k obsahu zinku o něco tolerantnější, ale i podle ní mnohá místa nevyhověla.

Ještě rizikovější než zinek jsou těžké kovy jako kadmium, rtuť či olovo. Tyto látky ale přeci jen patří k dobře sledovaným, proto jejich emise nejsou tak vysoké. Těžké kovy se v tělech vodních organismů kumulují, i nízké hodnoty proto mají trvalý vliv na životní prostředí - viz například testy obsahu rtuti v tělech ryb. Ve vodním toku se těžké kovy poměrně brzy usadí a sedimenty s obsahem těžkých kovů pak také putují dále po toku řeky.

„Toxické látky, které opustily české chemičky před dvaceti lety, dnes znamenají velké problémy v Hamburku. Sedimenty ze dna přístavu jsou dnes nebezpečným odpadem. Jeho bezpečná likvidace stojí správu přístavu 70 milionů eur ročně," upozorňuje Jana Vitnerová. „Proto také město Hamburk v 90. letech přispělo na stavbu usazovací nádrže ve Spolchemii," dodává Jana Vitnerová (9).

Celkem se do vod v povodí Labe dostalo v roce 2009 více než 18 tun emisí nebezpečných látek. Jednalo se o zinek, arsen, měď, chrom, nikl, kyanidy, olovo, kadmium a rtuť (pořadí od nejčastěji se vyskytující látky k nejméně časté). „Labe ale nezatěžují jen průmyslové podniky. Problematické jsou i některé látky, které vypouštějí domácnosti, například zbytky léků, hormonální antikoncepce či látky používané v kosmetických a čistících prostředcích. " uzavřela Ing. Jana Vitnerová z Arniky.