Vdova po Miloševičovi se soudí o vilu, Srbsko chce hnát až do Štrasburku

"Advokáti Miry Markovičové nejprve požádají o revizi soudního rozhodnutí a pak mají možnost podat stížnost k ústavnímu soudu. Pokud to neprojde, buďte si jisti, že půjdou ke štrasburskému soudu," sdělil deníku blízký přítel rodiny Hadži Dragan Antić. Ten býval vysokým činitelem Miloševičovy vládnoucí Socialistické strany Srbska a podle jeho názoru je zabavení domu "klasická pomsta od státu".

Odvolací soud v Bělehradě v poslední den loňského roku ukončil sedm let se táhnoucí spor a pravomocným rozhodnutím zrušil vlastnické právo k domu Markovičové i oběma dětem, jež měla s Miloševičem - synovi Markovi a dceři Mariji. Porota dospěla k závěru, že rodina získala vilu v luxusní bělehradské čtvrti Dedinje v rozporu s tehdy platnými právními předpisy a anulovala nájemní a kupní smlouvy, které Milošević uzavřel se srbskou vládou.

Jak skandální rozhodnutí tehdejší vlády bylo, svědčí podle listu skutečnost, že Miloševič dům koupil za 5000 marek (podle tehdejšího kurzu kolem 90.000 korun), přičemž tržní hodnota vily tenkrát byla dvacetinásobně vyšší. Navíc manželé s vilou získali pozemek v lukrativní lokalitě o rozloze 7940 metrů čtverečních, jehož hodnota dnes v přepočtu dosahuje mnoha milionů korun.

Milošević se dostal k moci v roce 1990 jako srbský prezident. Srbům sliboval stabilitu, sociální a ekonomický progres, mír a bezpečí. Během prvních parlamentních voleb, které se v Srbsku konaly v prosinci 1990, patřily mezi předvolební hesla Miloševićovy Socialistické strany Srbska (SPS) - přejmenované Komunistické strany - slogany „Mír a stabilita" a „S námi je jistota".

Většina Srbů mezi lety 1989-1990 stála pevně za Miloševićem a za jeho politikou, že všichni Srbové (myšleno Srbové ze Srbska, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Černé Hory) musejí žít ve společném státě. Na možné strachy a námitky ze strany ostatních národů se pohlíželo jako na nepochopení srbského národa a jeho potřeb. Nikdo neuvažoval o možném strachu a potřebách ostatních republik.

Jméno Slobodana Miloševiće se ve světě stalo synonymem pro války v bývalé Jugoslávii, v Chorvatsku pro „agresi", v Bosně a Hercegovině vyvolává diskuze o „genocidě" a v Kosovu o „útlaku" a „etnických čistkách". Některá tvrzení jsou přesná, jiná ze záměrných důvodů přehnaná, píše revuepolitika.cz.

Když se jugoslávská krize na začátku devadesátých let blížila svému vrcholu, Milošević si uvědomil, že se mu nepodaří ovládnout celou Jugoslávii, a rozhodl se pro alternativní plán vytvořit „zkrácenou Jugoslávii" pod kontrolou Srbska. Ačkoliv to tak nikdy neformuloval, jednalo se o tzv. velké Srbsko. Projekt měl zahrnovat území SFRJ, ale bez Slovinska a těch částí Chorvatska, kde Srbové netvořili většinu nebo přinejmenším početnou menšinu. V tomto kontextu Milošević jednou prohlásil, že by „Jugoslávie bez Slovinska a Chorvatska měla přibližně 17 milionů obyvatel, což je pro evropské standardy dostačující".

Miloševićova izolace byla ukončena jeho zatčením a 28. června 2001 byl převezen do Haagu, kde se až do smrti pokoušel dokázat svou nevinu za všechny činy, ze kterých byl obviněn. Obyvatelům Srbska zůstalo dědictví, se kterým se budou ještě dlouhou dobu potýkat. Nejbolestivější bude katarze, jíž budou muset projít. Kvůli dlouholetému označování Srbů za jediné oběti bude katarze velmi komplikovaná.