Rusové se zlobili na českou vládu, ne však na Čechy

Rep.: Jaké byly reakce v bruselském ústředí NATO na novou vojenskou doktrínu Ruska, ve které se píše o rozšiřování aliance jako o jedné z hrozeb pro ruskou bezpečnost?

D.R.: Alianční představitelé zpočátku reagovali na novou vojenskou doktrínu Ruska nervózně. Označili jí za zastaralou. Nejvíc se jím nelíbily naše obavy z rozšiřování NATO. Nicméně 20. dubna bylo zasedání Rady Rusko-NATO. Muselo se uskutečnit prostřednictvím telemostu (kvůli islandské sopce nemohl ruský zástupce dorazit do Bruselu), ale naši partneři získali informace z první ruky a jak se mi zdálo, s naším vysvětlením byli spokojeni.

Rep.: Rusko ve své vojenské doktríně počítá s mnohem širší škálou možností, kdy může použít jaderné zbraně, než v obdobném dokumentu USA. Nechystá se Rusko pozměnit svou doktrínu a udělat podobné gesto jako Američané?

D.R.: Nová vojenská doktrína Ruska posuzuje jaderné zbraně výlučně jako zbraně k udržení míru, zbraně k jadernému zadržování. Srovnejte si vojenské doktríny z roku 2000 a 2010. V nové doktríně chybí ustanovení o preventivním jaderném útoku. V tomto smyslu nový dokument charakterizuje Rusko jako absolutně mírumilovný stát.

Rep.: Ruský prezident Dmitrij Medveděv navrhl novou koncepci světové bezpečnosti. Evropa na to reagovala chladně. Jednáte o tomto tématu s kolegy v NATO?

D.R.: S takovým hodnocením nesouhlasím. Evropské společenství se neomezuje jen na eurobyrokracii. Ano, úředníci EU a NATO celkově reagovali zdrženlivě. Ale mnozí západní lídři veřejně podpořili iniciativu prezidenta Medveděva o nové Evropské bezpečnostní smlouvě. Šestého května americký viceprezident Joseph Biden na stránkách deníku The New York Times prohlásil, že si ruské návrhy zaslouží pozorné studium a projednání. Proto si nemyslíme, že je tato otázka uzavřena. Naše nabídka stále platí a bude se dál rozvíjet i v politickém dialogu Rusko-NATO.

Rep.: Jako představitel Ruska v NATO tvrdě hájíte zájmy svého státu. NATO například viníte z toho, že svým rozšiřováním ohrožuje ruskou bezpečnost. Jak se vám pak pracuje s představiteli aliance?

D.R.: Jak se v Rusku vtipkuje, snadno se rodí jen koťata. Pokud máme mluvit vážně, mezi mnou a mnohými kolegy vznikly přátelské vztahy. Když se vyjadřuji ostře, dobře chápou, že nejde o má vlastní slova, ale o principiální pozici největší evropské země, jaderné velmoci. V uplynulých letech naši západní partneři získali dost důvodů, aby pochopili, že časy naivního prezidenta Gorbačova jsou nenávratně pryč a oni budou muset jednat s Ruskem, které má své národní zájmy a je připraveno si je hájit.

Rep.: Nová rusko-americká smlouva o omezení strategických jaderných zbraní by měla světu zajistit vyšší bezpečnost. Jak na ni reagovala aliance? Přispěje smlouva k vylepšení obrazu Ruska jako spolehlivého partnera?

D.R.: Nepleťte si příčinu a důsledek. Uzavření dohody START-2 se stalo důkazem toho, že Rusko se již nyní těší pevné pověsti spolehlivého partnera. Reakce byla celkem předvídatelná: generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen vřele uvítal tuto smlouvu a vyjádřil naději na další pokroky v našich vztazích.

Rep.: Rusko vyšlo Spojeným státům vstříc s místem podpisu smlouvy. Podobné dokumenty se doposud podepisovaly na neutrální půdě. Smlouva START-2 je navíc prakticky první případ, kdy se taková dohoda podepsala v členském státě NATO. Znamená to, že Rusko se již na Čechy nezlobí za to, že na svém území chtěli umístit americký radar?

D.R.: Nikdy jsme se na Čechy jako na národ nezlobili. Zvlášť, když sami Češi vyjádřili svůj postoj k americkému radaru vyslovením nedůvěry vládě Mirka Topolánka. Celkově nejsme ani malicherní, ani pomstychtiví. Nicméně stále neschvalujeme politiku zemí východní Evropy, kde elity států i přes celkový postoj společnosti nabízí svá území pro zahraniční vojenské infrastruktury.

Rep.: Moskva přijala ke smlouvě o omezení strategických jaderných zbraní dodatek, ve kterém se píše, že Rusko odstoupí od smlouvy v případě, že budou ohroženy jeho státní zájmy - například tehdy, pokud Spojené státy umístí nové prvky své protiraketové obrany v Evropě. Neovlivní smlouva negativně rozhovory Ruska s NATO?

D.R.: Naopak, právě nyní Spojené státy a NATO přichází s iniciativami, které se například týkají obnovení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE). Je důležité, aby si naši partneři pamatovali, že Rusko nikdy neustoupí od svých národních zájmů.

Rep.: Rýsuje se v NATO nějaká společná tvrdá akce proti šíření drog z Afghánistánu?

D.R.: U aliance vyvolal vřelou odezvu návrh šéfa ruské Federální služby pro kontrolu nad šířením drog (ruský protidrogový úřad) Viktora Ivanova. Čtyřiadvacátého března dorazil do Bruselu a vysvětlil základy projektu s názvem Raduga-2. Tento plán počítá se společnou podporou ekonomiky Afghánistánu a výcvikem afghánských protidrogových policistů, s vytvořením pracovních míst a výměnou údajů tajných služeb o prodejcích drog a laboratořích mezi NATO a Ruskem. Od NATO očekáváme reakci na tento návrh, prozatím jsou vedeny rozhovory na odborné úrovni.

Rep.: Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nedávno zastavil práci ukrajinských představitelů, kteří měli na starost rozhovory s aliancí o vstupu Ukrajiny do NATO. Vypadá to jako krok ke zlepšení ukrajinsko-ruských vztahů. Jak to ale přijala aliance?

D.R.: V této věci se NATO chová důstojně. Aliance vždy zdůrazňovala, že rozhodnutí o vstupu do NATO je vnitrostátní záležitostí Ukrajiny. Všem bylo jasné, že schizofrenická politika (ukrajinského exprezidenta Viktora) Juščenka, který zatahoval Ukrajinu do vojenského bloku za jakoukoli cenu, i přes názor národa, musela dřív nebo později skončit. Svobodné prezidentské volby na Ukrajině ukázaly, že Juščenko a jeho politický směr nemá téměř žádnou podporou. Proto se aliance ocitla před skutečností, že se Ukrajina rychle vrací k nejpřirozenější, harmonické a výhodné politice jak se Západem, tak s Ruskem. Neznamená to, že aliance na Ukrajině zabalí svou propagandistickou činnost – jen její informační práce se zaměří nikoli na krátkodobou, ale na dlouhodobou perspektivu. Diskutovat o vstupu Ukrajiny do NATO se v nejbližších desetiletích nebude.

Rep.: Rusko se staví kriticky k NATO. Je přesvědčeno, že ztratilo smysl. Má Rusko nějaké návrhy, jak by bylo možné alianci reformovat?

D.R.: Během diskuzí o nové Strategické koncepci NATO jsme mluvili o svých obavách a návrzích. Rusko není členem NATO a nemůže alianci diktovat podmínky. Myslíme si však, že rozvoj aliance nesmí poškozovat její vztah s Ruskem. To znamená, že transformace NATO by se neměla dotýkat našich legitimních nároků. Je to jednoduchý pragmatismus: pro NATO nejsou výhodné špatné vztahy s Ruskem. Rusko je proti globalizaci NATO, považujeme za nepřípustné, aby se aliance zabývala něčím, co nesouvisí s jejími kompetencemi jako vojenského bloku – například energetikou, ekonomikou, kyberzločinem a tak dále. Rusku nemůže vyhovovat proměna NATO ve světového policistu, který leze do všech škvír mezinárodního života. Kromě toho soudíme, že NATO vyčerpalo možnosti svého přirozeného rozšiřování a nechvalně proslulá politika otevřených dveří v současné době smývá identitu NATO, vede k nebezpečným a nepředvídatelným změnám. Co se týče reforem aliance, ať si členské státy NATO sami rozhodují, jak reformovat alianci a modernizovat mnohatisícovou armádu své byrokracie.

Rep.: Existují kromě Rady Rusko-NATO i nové plány na další rozvoj spolupráce?

D.R.: Máme tři hlavní úrovně politických vztahů Ruska a aliance: dialog představitelů Ruska s mezinárodním sekretariátem NATO, dvoustranný dialog mezi Ruskem a každou z 28 členských zemí NATO - a nakonec formát Rady Rusko-NATO, kde kolektivně rozhoduje 29 zemí s vlastním zastoupením. Rada je hlavní úrovní naší spolupráce, kde se chystáme vznášet k aktuální témata a vyvíjet společné projekty odpovídající bezpečnostním zájmům naších národů.

Rep.: NATO letos pořádá celou sérii vojenských manévrů v Pobaltí. Část z nich se už uskutečnila a Rusko to přijalo s klidem. Znamená to, že napětí mezi aliancí a Ruskem v poslední době slábne?

D.R.: Na manévry aliance v Pobaltí, stejně jako na protiruská prohlášení pobaltských a východoevropských politiků, jsme už zvyklí. Na tom místě už máme dávno mozol, takže nás to už dávno nebolí. To, že jako potenciální nepřítel v těchto manévrech figuruje jakýsi agresor s názvem Eastland – eufemismus pro Rusko – hovoří o tom, že NATO stále má vojenské plánování, v němž považuje Rusko za nepřítele, byť jen hypotetického. Nás už to všechny omrzelo, ale víme, že mravenčí práce s našimi evropskými sousedy nakonec zbourá psychologické barikády strachu z Ruska. Voda obrušuje kámen a čas je v této záležitosti na naší straně.