Tymošenková to schytala: Je hrozbou, měla by odstoupit, vzkázal Porošenko

Porošenko byl v nedávné době blízkým spolupracovníkem Tymošenkové, v letech 2009-10 byl v její vládě ministrem zahraničí. 

Dnes je podnikatel a politik známý hlavně jako "čokoládový král" díky holdingu Roshen, který je jednou z největších potravinářských firem v zemi. I tohoto prosperujícího podniku, jehož sladká produkce je populární na Ukrajině a v Rusku, se Porošenko hodlá v případě vítězství ve volbách zbavit.

Tymošenková by se podle něj měla řídit příkladem vůdce hnutí UDAR Vitalije Klička, který se své kandidatury ve prospěch Porošenka vzdal. "Potlačil své ambice, aby neohrozil jednotu země. I Julija Tymošenková by měla pochopit, že jsme se po tolika obětech na Majdanu ocitli v jiné zemi, která potřebuje jiné myšlení a nové politiky," konstatoval Porošenko.

O vstup Ukrajiny do NATO favorit prezidentských voleb usilovat nehodlá, v neposlední řadě i proto, že členské státy aliance nemají na ukrajinské členství jednotný názor.  Ve vztahu k Rusku je Porošenko nekompromisní, anexi Krymu neuznává a Západu doporučuje vyhlásit proti Rusku ekonomické sankce. 

Psali jsme: Tymošenková si rýpla: Porošenka podporuji, má rodina jeho bonbóny mlsá  

V debatě nad tím, co by se mělo stát, zcela chybí vize Ukrajiny jako mostu mezi Východem a Západem. Upřímně, má-li platit mínění západních politiků, že celistvost Ukrajiny musí být zachována, pak není možné aplikovat na Ukrajině zcela absurdní ideologické představy o tom, že se v současné době rozhoduje o přiklonění země k Východu nebo Západu. Snaha o absolutní vítězství naprosto ignoruje složitou historii země, její mnohonárodnostní složení a nakonec Ukrajinu stejně rozerve, ovšem s tisíci oběťmi navrch.

Západ, ať se mu té líbí nebo ne, musí přijmout fakt, že ruský otisk je na Ukrajině nepopiratelný. Ruské dějiny začínají na Kyjevské Rusi a ukrajinské území představuje nedílnou část ruské identity, neboť se zde odehrály mimo jiné nejdůležitější bitvy o ruskou svobodu, počínaje bitvou na Poltavě proti Švédsku v roce 1709. Ruská provázanost s Ukrajinou je zkrátka dlouhodobá a nerozpojitelná. Dokonce i význační disidenti jako Solženicyn prohlašovali, že Ukrajina je a zůstane nedělitelnou součástí ruské historie.

Západní mocnosti by měly hledat způsob, jak docílit toho, aby spolu znesvářené strany Ukrajiny vedly politický dialog. Ukazuje se totiž, že zásadním problémem ukrajinské politické elity je nekompromisní potřeba vnutit svou vůli těm druhým.To dlouhodobě povede jen k cyklickému střídání převratů, jak ostatně ukazuje i krach nadějemi ověnčené oranžové revoluce, jejíž konec vynesl k moci právě již v minulosti jednou odstaveného Janukovyče, informuje revuepolitika.cz.