Nová hrozba pro Kyjev: Kozáci využívají chaos a obsazují města v Luhanské oblasti

Na Ukrajině kozáci po staletí operovali právě v Luhanské a Doněcké oblasti, tedy na území Donbasu. Chaos vyvolaný proruským povstáním nyní kozácké oddíly podle ukrajinských médií využívají k posílení svých pozic a vytváření živelných samospráv.

Pod jejich kontrolou jsou údajně města Severodoněck, Lysyčansk, Stachanov, Brjanka, Alčevsk, Krasnyj Luč, Antracyt, Sverdlovsk a Perevalsk ležící většinou na jihu Luhanské oblasti.

V noci na dnešek podle serveru Ostrov kolona vozidel s donskými kozáky převzala kontrolu nad Perevalskem, který leží asi 60 kilometrů od ruských hranic. Nedaleká města Antracyt a Stachanov přeměnili kozáci ve své hlavní opěrné body. Území, které ovládají, prý neustále rozšiřují.

Mnoho donských kozáků má podle ruských i ukrajinských médií bojové zkušenosti, početně jsou mezi nimi zastoupeni veteráni čečenských válek i sovětské invaze do Afghánistánu.

Někteří Rusové dodnes říkají Ukrajincům „chachli" podle starého kozáckého účesu – chocholu – na vyholené hlavě. Kozácká vizáž s dlouhým knírem a pramenem vlasů totiž zdobí jak členy ukrajinských folklorních souborů, tak podobizny národních hrdinů na stěnách školních učeben. Tak jako se naše národní mytologie odvolává na jakýsi bájný kmen Čechů, Ukrajinci hledají své kořeny mezi stepními kozáky. Pospolitosti kozáků však daleko přesáhly hranice dnešního ukrajinského státu – směrem na východ do hloubi ruských území, i na západ k Dunaji a balkánskému Banátu.

Psali jsme: Tichá, ale smrtící. Na Kreml se valí nevraživá chvála. Rusové předvádějí taktiku pro 21. století  

Ale právě na Ukrajině kozáci v průběhu 16. století vznikli jako organizovaná skupina a pouze zde jsou přímo spojováni s předchůdci moderního národa a státu. Původně šlo o rolníky ze střední a západní Ukrajiny, kteří už nechtěli snášet porobu na latifundiích polských magnátů a utekli do širé stepi. Postupně se zde formovaly svobodné kozácké komunity řízené zpočátku voleným atamanem či hetmanem. Nejvýznamnější z nich vybudovala strategicky svůj tábor (síč) za téměř nepřeplavitelným úsekem velkých peřejí (porohy) na levém břehu Dněpru – v Záporoží.

Kozáci se přirozeně museli vrátit k zemědělství, i když snad v lepších podmínkách. Velkou část svého života však mnozí z nich strávili na koni v bojích proti polským králům, kteří se je snažili držet pod kontrolou, nebo jako jejich spojenci proti Turkům a Tatarům ze sousedního Krymského chanátu. Právě od Tatarů však přejali mnohé tradice a zvyky, včetně pojmenování „volný člověk" (kazak).

Již pěknou řádku let se však zvláště v Rusku kozáci znovu objevují. Kdo jsou ale tito „kozáci", když linie s jejich původní kastovněetnickou skupinou byla téměř zcela přerušena? 

Vysvětlení se skrývá v sociálním a politickém vývoji této oblasti po pádu komunizmu. Ztráta opory a jistoty po rozpadu sice obávaného, ale velmocenského Sovětského svazu spolu s hospodářským rozkladem a růstem kriminality způsobila v mnoha lidech zmatek a frustraci. To vyvolalo celkem přirozenou potřebu opět se s něčím identifikovat a připojit se k silné a respektované skupině, která by je ochránila. Ruská vláda zde celkem zřetelně nabízela pravoslaví se svým podřízením se světské moci a předsovětské nacionální a militární tradice, vysvětluje server navychod.cz.

To vše je možné nalézt právě v „kozáctví". Nově zakládané spolky se proto těšily štědré podpoře státních orgánů, čímž vytvářely stále atraktivnější zázemí pro dezorientované postsovětské občany.

Zvláštní zájem na vzkříšení kozáků měli i místní politickoekonomičtí bossové. Kozácké spolky totiž vytvářejí jakési paravojenské jednotky, které lze šikovně využít. obvykle jsou zřizované podle vojenské struktury, včetně speciálních kozáckých armádních hodností pro jednotlivé funkcionáře, a často bývají propojeny s oficiální ruskou armádou. Jejich členové chodí ve speciálních uniformách a ozbrojeni alespoň chladnými zbraněmi. Jejich hlavní náplní je mnohdy „kontrola pořádku", což probíhá formou strach nahánějících pochůzek po městě, tedy jakési domobrany.

Tyto patroly někdy svévolně vykonávají například kontrolu dokladů či „šťáry" v bytech imigrantů. Fungují přitom za tichého souhlasu místních vládců, kteří za ně nenesou zodpovědnost, ale přitom je mohou řídit. Takový nájezd kozáků vyvolá mnohem silnější dojem než kontrola oficiální policií.