Za to, že nemáme žádné soukromí si můžeme sami, varuje novinář

Moody se ptá: „Máte přístup k nejnovějšímu iPhonu? Stačí si ho půjčit od známého. Fajn, teď jděte do nastavení, zmáčkněte volbu soukromí a proklikejte se až do záložky často navštěvovaná místa. Na obrazovce vám vyjede mapa všech lokací, ve kterých se v posledním měsíci váš telefon nacházel. Ta mapa je znepokojivě přesná, obsahuje i časy, ve kterých jste se na daném místě vyskytovali – a to s přesností do jedné minuty. Výsledek? Váš iPhone si toho o vaší minulosti pamatuje více než vy sami."

Oliver pokládá prostou, leč trefnou otázku: „Jak se teď cítíte? Nad čím přemýšlíte, když vidíte všechny ty modré tečky na mapě vašeho telefonu?" Moody ten pocit přirovnává k situaci, jako byste vešli do banky a s hrůzou zjistili, že jsou všude vylepeny plakáty s obsahem vaší ledničky. Je to vtíravé a nepříjemné, ale především je to vaše vlastní chyba.

Komentář v původním znění si můžete přečíst zde.

Když zjistíme, že stát nebo nějaká firma manipuluje s našimi osobními informacemi, pořádně nás to naštve. Když nás o ně však mile požádá Facebook, rádi mu prozradíme svoje narozeniny, čísla mobilních telefonů, naše kamarády i vztahy v rodině. Společnost nám naše data ale nekrade – my jí je dáváme.

U sociálních sítí to ale nekončí. Věděli jste, že Google nahrává každý váš krok, pokud jste připojeni na Gmail nebo YouTube? Můžete si to ověřit, pokud do vyhledávače zadáte google.com/history. Občas je těžké si představit, že firmy, které nám umožňují pohodlnou obsluhu internetu, jsou ve skutečnosti korporace, které o nás sbírají neskutečné množství dat.

Společnosti, které se zabývají softwarem pro uživatele a internetem, by se ke svým zákazníkům měli začít chovat jako k dospělým. Všimli jste si například, jak dlouhá je licenční smlouva, kterou byste správně měli celou přečíst, než začnete používat iTunes? Kolik z vás si ji přečetlo, než jste odklikli pole souhlasím se všemi podmínkami? Lidé užívající darů internetu by se měli naučit nové slovíčko – „ne".