Jaká je celková cena pandemie? Historička medicíny poukazuje na přehlížený problém

Přichází mnoho zpráv o znepokojivé ceně pandemie a s ní spojených lockdownů a dalších nařízení, kterou lidé platí duševním zdravím, konstatuje odbornice. Jako příklad dává hluboký dopad na lidi s obsedantně-kompulsivní poruchou - evropské studie ukazují, že třetině až polovině těchto pacientů se během pandemie zhoršily příznaky.  

Emoční zátěž izolace a nejistoty zjevně ovlivňuje především mladé dospělé, upozorňuje Arnold-Forsterová. Odkazuje na poslední průzkumy amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, které zjistily, že 63 % Američanů ve věku 18-24 let hlásí příznaky jako úzkost či deprese, přičemž čtvrtina této věkové skupiny navýšila konzumaci látek usnadňujících zvládání stresu, zatímco další čtvrtina vážně uvažuje nad sebevraždou.

"Co je klíčové, tyto problémy neodezní, jakmile pandemie skončí," pokračuje autorka komentáře. Zmiňuje názor experta na duševní zdraví Shekara Saxeny z Harvardské univerzity, že desetina mladých bude žít dlouhodobě s psychickou poruchou, kterou trpí během současné pandemie.

Dopadům pandemie na psychické zdraví se začíná dostávat zasloužené pozornosti, což podle akademičky zdůrazňuje důležitost nesledovat pouze počty obětí koronaviru, hodnotíme-li úspěšnost globální reakce na pandemii. "Rakovina říká podobný a stejně znepokojivý příběh," dodává historička.  

Onkologická péče v pandemii

V roce 2020 nemocnice v Evropě a Americe rušily či odkládaly urgentní onkologické operace, jelikož si nedokázaly poradit s rostoucím počtem vážně nemocných koronavirových pacientů, připomíná Arnold-Forsterová. Poukazuje, že určit prognózu u rakoviny je složité, ale předběžná zjištění naznačují, že i měsíční odklad léčby zvyšuje riziko úmrtí až o 10 %.

"Nebezpečí není pouze fyzické, ale také psychické," pokračuje odbornice. Konstatuje, že znepokojivá čísla ohledně odkladů a čekacích časů nic neříkají o emočních dopadech na lidi trpící rakovinou. Začínají ale přicházet konkrétní příběhy - Brit s rakovinou tlustého střeva ve čtvrté fázi diagnostikované loni v červnu měl například čekat na operaci do prosince, aby byla následně odsunuta na neurčito, uvádí autorka komentáře.   

Již v 19. století si lékaři a pacienti dobře uvědomovali význam včasné léčby, deklaruje historička. Ve své knize o dějinách léčby rakoviny zjistila, že princip "bez odkladů" se datuje k roku 1800, kdy chirurgové apelovali na pacienty, aby vyhledali lékaře, jakmile na těle naleznou nové bulky či výrůstky. Pacienti pak v denících zaznamenávali enormní stress z čekání na diagnózu a léčbu, dodává Arnold-Forsterová.

Lékaři naopak lomili rukama nad pacienty, kteří kvůli své "ušlechtilé skromnosti" přišli a začali se léčit příliš pozdě, poukazuje autorka komentáře. Zmiňuje i historické lékařské příručky pro pacienty, které sdělovaly, že existují vhodné prostředky, pokud je rakovina diagnostikována včas, a byť jí lze často předejít, pokud dosáhne určitého stupně, veškerá léčba je marná.     

"Podíváme-li se na tuto delší historii rakoviny, připomene nám to emoční a fyzickou cenu jakýchkoliv odkladů," pokračuje Arnold-Forsterová. Upozorňuje, že i kdyby čekání mělo jen minimální dopad na pacientovo přežití a dlouhodobé zdraví, musíme brát v potaz psychické trauma života v nejistotě. V případě rakoviny to platí natolik, že se jí v 19. století často říkalo "nemoc strachu", jelikož ji provázel dlouhodobý pocit úzkosti, vysvětluje historička. Dodává, že nádor je mnohdy chápán jako vetřelec-narušitel, který nyní přebývá mnohem déle, než je záhodno.

Až začne koronavirová krize pomalu odeznívat, nesmíme se pouze ohlednout s lítostí za počty obětí viru a oslavovat úspěch vakcín, ale musíme hodnotit dopad pandemie zeširoka a vzít v potaz nejen fyzickou, ale i emoční cenu nemoci, která převrátila svět vzhůru nohama,  deklaruje akademička. Soudí, že během příští pandemie musíme být také připraveni postarat se nejen o oběti infekční nemoci, ale zajistit i pokračování základní lékařské péče, kterou potřebujeme ke zdraví a pohodě.