Kdo může za zmar v Sýrii? Odpověď analytika Evropu nepotěší

Laciné morální odsudky

Evropské vlády odsoudily následnou tureckou invazi a její katastrofální humanitární dopady na syrské Kurdy, varovaly před potenciální obnovou teroristických skupin a kritizovaly opuštění spojenců Trumpem, nastiňuje analytik. Morální odsudky a vyjadřování obav ale označuje za laciné, protože evropští politici se nemohou vyvléknout z podílu, který nesou na současné situaci v Sýrii, jelikož je způsobila i jejich pasivita.

Trumpovo stažení vojsk ze Sýrie bylo naprosto předvídatelné, zdůrazňuje Haddad. Připomíná, že prezident již roky tvrdí, že Spojené státy se na Blízkém východě angažují přespříliš a jejich roli by měl plnit někdo jiný.

Během kampaně v roce 2016 Trump za svůj cíl označil zničení Islámského státu (IS)  a odchod z regionu, v dubnu 2018 prohlásil, že je čas poslat vojáky domů, což zopakoval loni v prosinci a dohnal k rezignaci svého ministra obrany Jima Mattise, shrnuje odborník. Dodává, že Evropané vždy reagovali stejně - odsuzovali a pokoušeli se změnit prezidentovo rozhodnutí, často ve spolupráci s jeho poradci.

"Místo aby se připravovali na nevyhnutelné, Evropané si mysleli, že mohou spoléhat na 'dospělé v místnosti' - tenčící se skupinu poradců s údajnou schopností změnit prezidentovo mínění či dokonce zcela obejít Oválnou pracovnu," pokračuje expert. Deklaruje, že toto očividně nezafungovalo, přesto evropští politici stále doufají, že Trump se umoudří.

Haddad pokládá otázku, co když se tak nestane. Evropským politikům doporučuje, aby si konečně uvědomili, že šéf Bílého domu činí, co říká, že učiní, a to, co může Evropa od Trumpa očekávat do budoucna, naznačuje jeho prohlášení po zabití vůdce IS Abú Bakra Bagdádího.

Trump soudí, že zůstaly v regionu osamoceny a chce pryč, upozorňuje analytik. Připomíná, že prezident poděkoval za pomoc Rusku, Turecku a Kurdům, jmenoval americké občany, které IS zabil, ale během tiskové konference neodkázal na útoky této organizace v Evropě, ani nikterak nezmínil evropské angažmá, pouze vyjádřil "zklamání" z toho, že evropské země nepřijaly zpět více bojovníků IS, kteří mají jejich občanství.

Silná rétorika nestačí   

Brutální kritika, kterou Trump sype na hlavu Evropanů, je jako obvykle přehnaná, připouští Haddad. Poukazuje, že ze zhruba 11 tisíc bojovníků IS zadržovaných ve věznicích na severovýchodě Sýrie má okolo 9 tisíc irácké a syrské občanství, Evropané se aktivně účastnili koalice proti IS a přispěli na rekonstrukci osvobozených regionů, navíc začali zvyšovat výdaje na obranu.  

"Hlavní body amerického prezidenta však platí," píše odborník. Konstatuje, že Evropané mají zájem zabránit obnově teroristických skupin a nové vlně nekontrolované migrace, ale spoléhají na to, že těžkou práci za ně odvede Washington.

Podle experta je čas představit si alternativní scénář - co kdyby po Trumpově zvolení, případně po jeho prohlášení, že hodlá stáhnout americké vojáky, politici z Francie, Německa, Británie, Itálie a Polska rozhodli o vytvoření společných jednotek, navýšili zdroje a vycvičili expediční sbor, který by do regionu vyslali.

Takový zásadní posun ve strategii si žádá enormní kuráž, přiznává Haddad. Konstatuje, že mnozí by argumentovali, že evropské jednotky nebudou tak silné jako jednotky globální supervelmoci, ale převzetí úkolů, které plní americké síly v severovýchodní Sýrii, není mimo schopnosti Evropanů, především pokud by svůj postup koordinovali s Pentagonem, aby bylo zajištěno hladké předání správy bezpečné zóny v regionu.

Pokud se toto zdá momentálně jako nereálné, jde pouze o škodu pro Evropu, jelikož její politici nemají na výběr a musejí převzít větší roli v zahraniční policie, deklaruje analytik. Mise v Sýrii by podle něj přispěla k naplnění volání po strategické autonomii a geopolitické Evropě víc než silná rétorika.

"Ti, kteří chtějí počkat na konec Trumpova období a doufají v asertivnější blízkovýchodní politiku potenciální demokratické administrativy, budou zklamáni," upozorňuje expert. Připomíná, že prezidentští uchazeči z Demokratické strany sice Trumpa kritizují za odchod ze Sýrie, ale málokdo se odvažuje říct, že by se chtěl vrátit.

I přední uchazečka o demokratickou prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová v říjnu v souvislosti s tureckým vpádem do Sýrie prohlásila, že Spojené státy by dle jejího názoru neměly mít vojáky na Blízkém východě, poukazuje Haddad. Za další důvod, proč Evropa nemůže mít nadále založené ruce, je velká pravděpodobnost Trumpova znovuzvolení. Pokud by k němu došlo, evropští politici nebudou moci dále říkat, že neměli čas se připravit; pouze se rozhodli nic nepodniknout, uzavírá analytik.