Můžeme najít vyhynulý mimozemský život, komentuje profesor objev na Marsu

Mars nebýval vždy tak chladný a vyprahlý jako dnes, vysvětluje vědec. Podotýká, že existují pádné náznaky, že na povrchu planety v dávné minulosti tekla voda, ale dnes lze na planetě sotva nalézt trochu vlhkosti.

Přesto se na Marsu i dnes nachází množství vody, která je ale zmrzlá a nevhodná pro život, upozorňuje Rothery. Dodává, že v místech, kde polední teploty rostou nad bod mrazu, je přítomnost kapalné vody velmi vzácná, jelikož atmosférický tlak na planetě nestačí k jejímu udržení v tomto skupenství, tudíž se led při zahřátí běžně rovnou odpařuje.

Jezera pod ledem

„Začíná to vypadat, jakoby nejpříhodnější místo pro tekutou vodu na Marsu bylo pod jeho rozsáhlým ledovým příkrovem na jižním pólu,“ pokračuje profesor. Konstatuje, že první objevy takových jezer na Zemi byly učiněny v 70. letech na Antarktidě a dnes jsou jich známy na čtyři stovky – většina byla objevena technologií využívající ozvěnu rádiových vln, tedy rádiových pulzů vysílaných průzkumným letounem.

Část takového signálu se odráží od ledového povrchu, ale část od toho, co leží pod ním, především tam, kde existuje hranice mezi ledem a spodní tekutou vodou, vysvětluje autor komentáře. Uvádí, že největší jezero tohoto typu na Antarktidě se jmenuje Vostok, přičemž je 240 kilometrů dlouhé, 50 kilometrů široké a stovky metrů hluboké a leží 4 kilometry pod povrchem.

Náznaky, že podobná jezera se nacházejí na jižním pólu Marsu, poprvé přinesly radarové odrazy pocházející z hloubky 1,5 kilometru pod ledem v oblasti zvané Ultimi Scopuli, konstatuje Rothery. Dodává, že byly pořízeny mezi květnem 2012 a prosincem 2015 přístrojem MARSIS na palubě evropské sondy Mars Express, která planetu obíhá od roku 2003.

Nové zkoumání získaných dat za pomoci techniky zpracování signálu, která bere v potaz intenzitu i ostrost odrazu, ukázala, že dříve snímkovaná oblast skutečně leží na mase kapaliny, shrnuje odborník. Konstatuje, že se jedná o jezero pod ledem, přičemž v okolí 250-300 kilometrů se nacházejí podobné, byť menší útvary.

Autoři studie naznačují, že kapalina obsahuje hyper-solné roztoky, tedy vodu s vysokým obsahem rozpuštěných solí, uvádí Rothery. Vysvětluje, že v marťanské půdě se hojně vyskytují soli vápníku, hořčíku, sodíku a draslíku, což by mohlo objasnit, proč zůstávají jezera tekutá, navzdory nízké teplotě ledového příkrovu. Váha ledu by také mohla poskytovat tlak nezbytný k tomu, aby voda zůstala v kapalném skupenství a neodpařila se, parafrázuje závěry vědců autor komentáře.

Život v jezerech pod ledem?

„Jezero Vostok se nabízí jako místo pro život, který je po miliony let izolovaný od zemského povrchu, a jako analogie možného prostřední osídleného mikroby – a případně i složitějšími organismy – v podpovrchových oceánech na ledových měsících, jako je Europa Jupitera a Enceladu Saturnu,“ pokračuje expert. Podotýká ovšem, že hyperslaná voda sice může pod ledem na jižním pólu Marsu poskytnout prostředí pro život mikrobům, ti však nemohou přežít bez nějakého energetického, tedy potravinového zdroje.

Chemické reakce mezi vodou a horninami mohou jistou energii vytvářet, ale zřejmě v nedostatečném množství, tudíž by bylo lepší, pokud by do jezera pronikala občasné vulkanické erupce či horké prameny, přemítá Rothery. Dodává, že na rozdíl od Europy a Enceladu neexistují důkazy o tom, že by k tomuto na Marsu docházelo.

Nový objev na jednu stranu činí Mars ještě zajímavějším než dříve, ale neposouvá jej výše na žebříčku kandidátů na existenci mimozemského života v naší Sluneční soustavě, deklaruje profesor. Domnívá se, že slaná voda by ale mohla fungovat jako konzervační prostor, kde bychom mohli nalézt vyhynulé mimozemské organismy, které se dříve se na Mars dostaly z jiných částí Sluneční soustavy.