NÁZOR: Kouření před vážným průběhem covidu nechrání. Profesor vysvětlil proč

"Kuřácký paradox" se prvně objevil při zkoumání hospitalizovaných pacientů v Číně, později jej hlásily i studie z Itálie a Francie, nastiňuje profesor. Vyzdvihuje ale masivní studii z Británie, která minulý měsíc zjistila, že kuřáci s covidem mají naopak o 80 % vyšší šanci na hospitalizaci než nekuřáci, a proto se táže, zda se věda skutečně tak zmýlila.

Shrime zmiňuje výrok matematika Pierre-Simona Laplace, že čím více je zjištění mimořádné, tím více je nutné ověřit jej, což tvrdí i americký astronom Carl Sagan. "A přiznejme si, že pro kuřáky, jejichž plíce jsou zpustošené tabákem, je vskutku zázrak, mají-li lepší výsledky v respiračním onemocnění," dodává autor komentáře.

Zatímco prokazování je pomalé, složité a poměrně fádní, veřejnost lační po mimořádných objevech, poukazuje odborník. Proto rozebírá, jak celá situace vznikla.

Zaprvé, věda vždy přináší nejistotu, což nám není příliš příjemné, upozorňuje Shrime. Jako příklad dává předpověď počasí s desetiprocentní šancí na déšť, která většinu lidí vede k tomu, že si ven nevezmou deštník, což se sice v devíti z deseti případů vyplatí, ale v desátém nikoliv a na adresu meteorologů se pak snáší kritika.

Problém ovšem nejsou meteorologové, ale lidská potřeba mít jistotu a podvědomá transformace sdělení, že panuje desetiprocentní šance na déšť, v ujištění, že pršet skutečně nebude, deklaruje profesor. Dodává, že takové tendence se projevují všude, od předvolebních průzkumů po návštěvu lékaře, kde pacient zpravidla chce slyšet, jaká je jeho diagnóza, nikoliv jaká by mohla být.

Klíčem je pravděpodobnost   

"A tak funguje věda. Vše je o pravděpodobnosti a každá nová informace nás vede k aktualizaci pravděpodobnosti," píše Shrime. Jako příklad dává poučku matematika Josepha Bertranda.

Pokud máme tři stejné krabičky, z nichž jedna obsahuje dvě zlaté mince, jedna dvě stříbrné mince a jedna zlatou i stříbrnou minci, při náhodném výběru jedné z krabiček máme třetinovou šanci, že zvolíme tu se dvěma stříbrnými mincemi, nastiňuje autor komentáře. Dodává, že pokud z ní ale vyjmeme jednu minci a ukáže se, že je zlatá, naše šance, že jsme vybrali tu se dvěma stříbrnými, spadla na nulu, i kdyby druhá mince byla stříbrná.

Jedna nová informace tedy může výrazně zpřesnit pravděpodobnost, deklaruje chirurg. Situaci vztahuje na koronavirus, o němž jsme v lednu 2020 mnoho nevěděli a teprve s přicházejícími daty aktualizujeme odhady pravděpodobností.

To je například důvod, proč nadále nosíme roušky, ale již si nedezinfikujeme poštu, uvádí profesor. Vysvětluje, že nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že protipandemická opatření jsou správná, protože vycházejí z aktuálně platného poznání a vždy se může objevit nová informace.

"To samé platí o kuřáckém paradoxu," pokračuje Shrime. Poukazuje, že před pandemií existovaly důkazy o škodlivosti kouření pro plíce, následně se objevila nová informace, která posílila pravděpodobnost překvapivého tvrzení, že kouření chrání před covidem. Pak ale vyvstala otázka, zda byly důkazy pádné, a ukázalo se, že nebyly, doplňuje odborník.

Předně, ve chvílích, kdy se na studie o kuřáckém paradoxu upozornilo, neprošly recenzním řízením, vyzdvihuje profesor. Konstatuje, že některé v něm uspěly, jiné ovšem byly staženy, jelikož se ukázalo, že je financoval tabákový průmysl. Zveřejnění studií před jejich zrecenzováním je sice dobré z pohledu rychlého šíření informací, ale jejich závěry nelze brát za hotovou věc, zdůrazňuje Shrime.

Za druhé, většina takových studií byla provedena na malém vzorku pacientů, což sice nemusí být fatální chyba, ale závěry je pak nutné vnímat obezřetně s tím, že pravděpodobnosti se mohou v budoucnu měnit, deklaruje expert. Jako příklad uvádí situaci, kdy si tisíckrát hodíte mincí a jen v jediném případě vám padne pana, což vás může vést k domněnce, že s mincí není něco v pořádku. Pokud vám však padne pana ve dvou ze tří pokusů, podezření nebude velké.

Studie, které naznačovaly existenci kuřáckého paradoxu, byly provedeny na desítkách až stovkách osob, zatímco britská studie, jež dospěla k opačnému názoru, na více než 400 tisících lidech, upozorňuje autor komentáře. Za největší problém však považuje, jakou otázku si úvodní studie kladly - namísto "Kolik z hospitalizovaných tvoří kuřáci?" měla znít "Jakou pravděpodobnost hospitalizace mají kuřáci v populaci ve srovnání s nekuřáky?"   

V prvním případě se díváme pouze na jedince, kteří skončili v nemocnici a byli tam dostatečně dlouho, aby se dali studovat, vysvětluje profesor. Zdůrazňuje, že taková studie pracuje pouze s hospitalizovanými a důvodů, proč mezi nimi nejsou kuřáci, může být mnoho, například skutečnost, že umírají dříve než nekuřáci, nebo byli rychle posláni zemřít do hospiců, tudíž nemohli být do statistiky zahrnuti.

Britská studie se proti tomu zaměřila na celou populaci, tudíž podobná zkreslení zmizela, kvituje Shrime. Tvrdí proto, že věda se ohledně kuřáckého paradoxu nemýlila, ale zajímavý náznak byl pouze chybně široce prezentován jako mimořádný objev.

"Pokud by nás covid nenaučil nic jiného, měl by nás naučit držet se vysokých standardů ohledně mimořádných tvrzení - o kouření, vitaminu D, zniku, bělidlech, kloktání jódu či rozprašování peroxidu vodíku," píše profesor. Zdůrazňuje, že věda si na rozdíl od mimořádných tvrzení žádá čas, protože - příměrem Jonathana Swifta - tvrzení často proletí kolem, zatímco důkazy se belhají opodál.