Některé práce jsou zbytečné? Pandemie ukazuje nepříjemnou pravdu, tvrdí profesor

Trh selhal

Krize v roce 2008 odhalila, že většina finančních kouzelníků, ke kterým jsme byli v předchozích dvou dekádách učeni přistupovat s úctou, jsou spíše pokoutní, neohrabaní šejdíři, deklaruje antropolog. V souvislosti s aktuální krizí připomíná, že miliony skvěle placených kancelářských pracovníků musely zůstat doma, pracovní dobu omezily maximálně na 10-15 minut denně, aniž by to mělo větší vliv na základní funkce, které živí, šatí, baví a udržují při životě společnost.

"Jaký skutečný význam mají vedoucí konzultanti, marketingoví manažeři a výzkumníci, podnikoví právníci, lobbisté, vedoucí stratégové či místopředsedové pro kreativní rozvoj (nehledě na nekončící zástupy administrativních pomocníků)?" táže se profesor. Podotýká, že v mnoha oblastech, například v nemocnicích, zjevně věci fungují mnohem lépe, pokud chybí "zbytní pracovníci" na vrcholu administrativního a řídícího řetězce.

V březnu probíhala debata, zda by nebylo dobré nechat newyorskou burzu Wall Street zcela zavřenou, byť jen na pár týdnů, aby se uklidnila situace, připomíná odborník. To označuje za velmi vypovídající, protože v diskuzi nikdy nezaznělo, že uzavření obchodu s cennými papíry by samo o sobě mělo negativní dopad na kohokoliv krom samotných burzovních obchodníků.

Antropolog pokládá otázku, co to říká o instituci, která může napáchat ohromné škody, ale nikdo si není jistý, jakým způsobem jemu osobně vlastně prospívá. "Ekonomické učebnice nás pochopitelně učí, že finanční trhy jsou lepší, volným trhem řízenou cestou k naplnění toho, o co se státy usilují skrze centrální plánování," pokračuje Graeber. Dodává, že finanční trhy podle této interpretace slouží k optimální alokaci zdrojů pro budoucí potřeby a tužby.

Trh přesto podle profesora selhal tak, jako žádný sovětský pětiletý plán, vytvořil téměř nepředstavitelné rozdíly mezi bohatými a chudými, pravidelně přináší finanční krize a zjevně nás enormní rychlostí vede ke zničení planety. Efektivní alokace tak možná nikdy nebyla cílem a burzy existují pro vlastní účel, naznačuje antropolog.

"Možná jsou všechny ty třpytivé věže jen stejně marnivé projekty jako stovky vnitřních firemních časopisů. Možná polovina oxidu uhličitého, který pumpujeme do vzduchu, je nakonec vypouštěna, aby nějaký zástupce ředitele mohl kynout rukou a říkat: ''Pohleďte na mou říši!'" píše akademik. Deklaruje, že mnoho lidí bytostně zodpovědných za tento stav, nyní pracuje z domova.

Zapomenutí hrdinové  

Graeber si pokládá otázku, kdo jsou ti, kteří skutečně pracují, ti, kteří nám umožňují žít, jak se nyní ukázalo. Pro získání odpovědi navrhuje myšlenkový experiment, kdy na ekonomiku nebudeme nenahlížet jako na trh, ale na způsob, jakým se o sebe lidé vzájemně starají, poskytují si materiální potřeby a základ pro uspokojivý, smysluplný život.

Pokud definujeme produktivitu takto, pak je těžké nedospět k závěru, že ty nejpřínosnější práce - sběr ovoce, péče, donáškové služby, řemesla - jsou nejen nejhůře placené, ale také nejméně uznávané a přitom nejvíce nebezpečné, konstatuje profesor. Dodává, že nejméně polovina, ne-li většina těch nejcennějších prací je vykonávána zdarma, převážně ženami.

"Nyní je běžné oslavovat nepostradatelné pracovníky jako hrdiny, stejným způsobem, jakým jsme zvyklí mluvit o vojácích a policistech, kteří nasazují životy za nás všechny," píše antropolog. Zdůrazňuje, že ve skutečnosti byla vždy větší pravděpodobnost, že při výkonu svého povolání zemře zemědělec, rybář, řidič, popelář či stavební dělník, jen jsme o tom nikdy nepřemýšleli, stejně jako jsme si nikdy nepoložili otázku, proč tolik lidí, kteří zajišťují naše základní potřeby, musí bezdůvodně nosit divné, nepohodlné uniformy.  

Ti, kteří vykonávají zmíněné profese, vždy nasazovali své životy pro naše pohodlí, jen jsme to nepostřehli, deklaruje Graeber. Tvrdí, že princip stávajícího systému je ovšem opačný a nejvíce jsou odměňuje ty, kteří mohou napáchat největší škody, zatímco ti nejužitečnější dostávají nejméně.

Profesor navrhuje, aby se to letos změnilo a nepostradatelní pracovníci dostali zvláštní bonus ve výši dvou až tří ročních platů, podobně jako běžně dostávají burzovní ředitelé za potlesku zákonodárců. "Pak můžeme začít přemýšlet o tom, kolik těch, kteří pracují z domova, by se mělo vrátit do svých kójí a kolik takových pracovních míst by mělo raději zůstat uprázdněno," uzavírá akademik.