ROZHOVOR s Markem Galeottim: Putin trpí paranoidní představou o NATO, Kreml chce zoufale zabránit koalici nespokojených

V nedávné době se opět ve světových médiích objevily spekulace o možných přípravách ruského vpádu na východ Ukrajiny.  Agentura Bloomberg varování přinesla s odkazem na své nejmenované zdroje. Jak k takovým zprávám přistupovat?

Při pohledu na rusko-ukrajinskou krizi je vždy nebezpečné chovat přílišný optimismus, ale musíme být upřímní: inklinujeme k tomu, že každoročně máme mnoho takových výstrah. Přitom se nezdá, že by bylo mnoho důvodů domnívat se, že Moskva momentálně plánuje jakoukoliv velkou vojenskou operaci. Ačkoliv je ruská armáda mnohem mohutnější než ukrajinská, není pochyb, že pokud by došlo k nějakému otevřenému konfliktu, Rusové by utrpěli ztráty. Ruské obyvatelstvo nevykazuje žádné nadšení pro podobnou válku a ta by dále oslabila (ruský vládnoucí) režim.

Za jaké situace by mohla skutečně proběhnout otevřená ruská vojenská akce na východní Ukrajině, která by šla nad rámec posílení podpory tamním proruským separatistům?

Je to pořád možnost, především pokud to neustále vypadá, že Kyjev se pokusí uchýlit k vojenskému řešení tamní války. Ale poslední ruské rozhodnutí liberalizovat obchod s povstalci ovládanými regiony naznačuje, že (Rusko) předpokládá, že v dohledné budoucnosti bude pokračovat stávající situace, a chce snížit míru, do jaké musí tamní pseudo-státy dotovat.  Neměli bychom však nikdy zapomínat, že Putin a jeho nejbližší spojenci zřejmě skutečně chovají poměrně paranoidní představu, že režim v Kyjevě je pouhou loutkou NATO. A Putin dal jasně najevo, že pokud by to vypadalo, že Ukrajina může vstoupit do NATO, nebo možná i do EU, pak bude eskalace (konfliktu) téměř nevyhnutelná.  

Jaké vnitřní problémy řeší momentálně Rusko? Hodně se mluví o ekonomických potížích, které jsou ale dlouhodobé. Vyplývají z obecných strukturálních nedostatků ruského hospodářství?

V roce 2014 Kreml upřednostnil bezpečnost a stabilitu před (hospodářským) růstem, a byť ekonomika poměrně stagnuje, zajisté nečelí bezprostřední krizi. Už jen proto, že (ruská) vláda má rezervy v hodnotě více než půl bilionu eur. Běžní Rusové zažívají pomalý pokles své životní úrovně, avšak skutečným dopadem tohoto je souběžný pokles legitimity (Putinova) režimu. Rusové nejsou spokojení, byť ne tak nespokojení, aby byli ochotní opravdu protestovat, což se ale může změnit. To je jeden z důvodů, proč byl opoziční předák Alexej Navalnyj nejprve otráven a následně uvězněn: Kreml chce zoufale zabránit nástupu jakékoliv postavy, síly či příčiny, která by mohla je sjednotit a inspirovat a vytvořit "koalici nespokojených".

Během nadcházející dekády přijdou závažné výzvy související se změnou klimatu, přehnanou závislostí (ruské) ekonomiky na vývozu ropy a zemního plynu i vzestupem Číny, ale to nejsou palčivé hrozby. Je stále možné, že Kreml - možná pod jiným vůdcem - je dokáže vyřešit.  

Jak významnou roli hrají v ruských ekonomických problémech západní sankce, které byly na Rusko uvaleny po událostech na Ukrajině z roku 2014?

Upřímně, nepříliš velkou. Sankce měly jistý dopad na (ruskou) ekonomiku, ale ve skutečnosti převážně přibrzdily ekonomický růst, nic víc. Nicméně byly alespoň politickým pokáráním. Ovšem autoritářské režimy dokážou odolávat sankcím dlouhou, dlouhou dobu.

Set ústavních změn z loňského roku teoreticky umožňuje prezidentu Vladimiru Putinovi opětovně kandidovat a zůstat u moci do roku 2036. Jak silná je ale ve skutečnosti jeho pozice? Neohrožuje ji sílící nespokojenost ruské společnosti tváří v tvář stagnaci a propadu životní úrovně?

Putin nečelí žádné přímé hrozbě, už jen díky své pevné kontrole bezpečnostních složek. Ale nakonec on sám nemusí chtít zůstat u moci tak dlouho. A ruské obyvatelstvo samo z něj začíná být, řekněme, znuděné. Čím méně legitimní jeho vláda a jeho režim boudou, tím je také pravděpodobnější, že sám dospěje k rozhodnutí, že nastal čas pro nástupce.  

Dokážete si představit, že po případném odchodu Vladimira Putina zůstane charakter ruského režimu zachován a pouze dojde k personální obměně? Nebo Putinův odchod nevyhnutelně způsobí politické zemětřesení?

Nemyslím si, že dojde k nějakému zemětřesení, ale soudím, že až budou historici vynášet svůj verdikt, Putinova éra bude považována za přechodnou, poslední nádech "sovětského člověka". Pochopitelně bude rozdíl, zda bude Putin osobně řídit předání moci, nebo si ji na systému vynutí smrtelnost (jedince), avšak ve výsledku mám podezření, že jej nakonec nahradí oligarchie pragmatických kleptokratů. Nepůjde o demokraty a budou to zatvrzelí ruští nacionalisté, ale zřejmě s větším zájmem na zlepšení vztahů se Západem. Budou totiž chtít využívat tamní banky, užívat tamního luxusu a lákat tamní investory. I když souběžně budou dál doma krást.   

V médiích se dlouho mluvilo o vzestupu Ruska na mezinárodní scéně, občas dokonce o obnově studenoválečné prestiže Moskvy. Neukázaly se však tyto názory jako přehnané? Jaká je vlastně současná mezinárodní pozice Ruska ve srovnání s počátkem tisíciletí?

Rusko je nepochybně odlišný hráč na světové scéně než před dvaceti lety. Částečně tomu tak je z důvodu, že po chaosu a úpadku v devadesátých letech opět získalo jistou vizi a sílu, a také proto, že má nový jasný cíl, kterým je obnova ruského statutu coby velmoci. Díky tomu se velmi zveličuje, co Rusko dokáže a co činí. Jeho ochota vynakládat větší část svých financí na armádu, porušovat pravidla mezinárodního řádu - vzpomeňme si na incident ve Vrběticích - a podstupovat rizika, jaká jiní nepodstupují, ve skutečnosti znamená, že Rusko se bije mimo svou váhovou kategorii.

Tento přístup s sebou ale nese vážné dlouhodobé následky. Rusko je také využíváno jako obětní beránek, kterému jsou přičítány nejrůznější znepokojivé věci, od zvolení Trumpa po brexit, ačkoliv v nich nehrálo žádnou podstatnější roli. Tak tento výklad vytváří obraz Putina coby globálního superzločince a geopolitického šachového velmistra, který mu ve skutečnosti nenáleží.  

Mnozí komentátoři očekávali, že americký prezident Joe Biden zaujme vůči Rusku podstatně tvrdší postoj než jeho předchůdce Donald Trump. Po jedenácti měsících to ovšem nevypadá, že by nastala radikální změna. Čemu to přisuzujete?

Biden má především jiné priority, v zahraničí Čínu a doma rekonstrukci, Rusku chce věnovat co možná nejméně času a úsilí. Poměrně dobře to vyřešil na summitu v Ženevě, kdy si ponechal svou kritiku Ruska a Putina na neveřejnou část jednání, ale zároveň dal jasně najevo, jaké jsou pro něj "nepřekročitelné linie". Biden ví, že pokud by zaujal vůči Rusku tvrdší linii, Rusko by opětovalo a to by mohlo narušit jeho celou politickou agendu.