Ruskou snahou je šířit chaos, zbytek je podružný, tvrdí politolog

Hlavní faktor: odpor proti establishmentu

Sanders ruské jednání rychle odsoudil a označil jej za pokus Ruska rozdělit americkou veřejnost, připomíná expert. Konstatuje, že historie posledních ruských dezinformačních kampaní na Západě dává Sandersovu tvrzení zapravdu, ale jeho vlastní postoje proti establishmentu zřejmě hrají roli v ruském rozhodnutí podpořit právě jeho kampaň.

„Ruští trollové/boti a proruští komentátoři slavně podpořili Trumpa v jeho prezidentské kampani z roku 2016,“ pokračuje Rudkevič. Podotýká, že rovněž přispěli ke kampani za brexit a nezávislost Katalánska, podporují Hnutí pěti hvězd a Ligu v Itálii, Alternativu pro Německo a Marine Le Penovou ve Francii.

Rusko v primárkách Demokratické strany podporovalo Tusli Gabbardovou, dokud se neukázalo, že její kandidatura je velmi nepravděpodobná, nastiňuje politolog. Deklaruje, že všechny politické síly, které se na sociálních sítích dostává ruské podpory, nepojí jejich proruské pozice – i když je v některých případech zastávají –, ale především odpor vůči establishmentu.

Podle akademika existují tři důvody, proč Rusko podporuje západní postavy brojící proti establishmentu. První spočívá v tom, že Západ je sice nadále hlavním nepřítelem většiny ruských elit, zároveň ale nepředstavuje existenční hrozbu.

„To je důvod, proč ruské vměšování zůstává na levné a popíratelné,“ vysvětluje odborník. Věří, že dle přesvědčení ruských elit je západní establishment přirozeně rusofobní, a proto je jakékoliv hnutí proti němu automaticky vnímáno za preferovanou možnost v rámci snahy udržet status quo.

Trump i Sanders tato kritéria splňují, upozorňuje politolog. Připomíná, že první jmenované běžně brojí proti „hlubokému státu“, o kterém mluví i Rusko, zatímco druhý se vymezuje proti establishmentu Demokratické strany.

Druhý důvod spočívá podle Rudkeviče v tom, že oslabování západního establishmentu obecně oslabuje Západ a jeho ochotu čelit Rusku, jelikož mnoho západních skupin brojících proti establishmentu odmítá klíčové západní instituce, především NATO a EU.

Model rozhodování v těchto institucích na základě konsensu má pak za následek, že i pár vlád vymezujících se vůči establishmentu může narušovat společný postoj proti Rusku, vysvětluje odborník. Přiznává však, že Sanders v tomto ohledu zatím neprojevil podobné tendence jako Trump v posledních třech letech.

Odvádění pozornosti

„Hnutí proti establishmentu ale nemusí být ani u moci, aby prosívala Rusku,“ pokračuje politolog. Poukazuje, že neustále vnitřní boje znemožňují západním politikům zaměřovat se na ruskou hrozbu – politické elity v Americe se hádají kvůli Trumpovi, Británii rozdělil brexit a Španělsko se potýká s bojem za nezávislost Katalánska, tudíž zahraniční politika pro ně není prioritou.

Chaos je považován za pozitivum sám o sobě – ruští trollové v roce 2016 souběžně pracovali ve prospěch Trumpa i černošského hnutí –, jelikož dává Rusku volnější ruku v zahraniční politice, tvrdí Rudkevič. Dodává, že Sandersovo prezidentství, ba i jeho prezidentská nominace by zajistily, že Spojené státy budou zaměstnány především domácími spory.

Třetí důvod vidí politolog v tom, že kritika západních politiků na adresu voleb a politických institucí v jejich vlastních zemích pomáhá Putinovu režimu líčit demokracii jako hluboce zkažený, nestabilní a nezáhodný systém vlády.

Ruská média radostně přinášejí zprávy o údajně zavrženíhodných praktikách západního establishmentu, každém podezření z volebních machinací a jakémkoliv tvrzení o spiknutí elit vůči běžným lidem, poukazuje akademik. Doplňuje, že dokud Rusové považují západní demokracii za selhání, mají nízká očekávání od vlastní vlády a na ty, kteří slibují demokracii v Rusku, pohlížejí extrémně podezíravě.

Pokud Sandersova kampaň uspěje, Rusko a jeho stoupenci si budou moci odškrtnout mnoho položek na svém pomyslném seznamu, shrnuje Rudkevič. Připomíná, že Sanders se vymezuje vůči americkému establishmentu a establishmentu své vlastní strany – což platí i naopak – a jeho agenda „demokratického socialismu“ odvádí pozornost od debaty o obnově americké vůdčí role ve světě a zadržování Ruska na Blízkém východě, v Africe či ruském sousedství.

I Sandersova případná porážka by byla ruské veřejnosti prezentována jako selhání demokracie, očekává politolog. Není si ovšem jistý, nakolik by Sanders jako prezident prospěl Rusku, protože jeho vyzývání k boji s globální kleptokracií může znamenat problém pro ruskou zahraniční politiku, nehledě na skutečnost, že Sanderse podporuje Putinův rival Alexej Navalnyj. „Možnost šířit chaos ale zřejmě převáží nad těmito obavami,“ soudí Rudkevič.