Ruský atentát na Hřiba, Koláře a Novotného? Rusko by ricin nepoužilo, říká profesor

Galeotti nepochybuje, že Hřib a Kolář rozzuřili Moskvu svými rozhodnutími přejmenovat náměstí, kde sídlí ruská ambasáda po zavražděném ruském opozičníkovi Borisi Němcovovi, a odstraněním sochy maršála Koněva, kterého Rusko vnímá jako osvoboditele Prahy v druhé světové válce, ale v České republice je spojován především s potlačením pražského jara.

Tyto kroky vyvolaly zuřivou reakci a dokonce vyšetřování "hanobení symbolů slávy ruské armády", poukazuje odborník. Dodává, že všichni uvedení politici jsou pod policejní ochranou.

Problémy příběhu

"Navzdory všemu je těžké brát příběh jako věrohodný," píše profesor. Upozorňuje, že je založen na jednom anonymním zdroji, nepodpořili jej úřady a místní experti, například Andor Šándor, bývalý šéf vojenské rozvědky, jej naopak zpochybňují, stejně jako Moskva, která pochopitelně vše popírá a mluvčí Kremlu označil zprávu za hoax.

Galeotti upozorňuje na praktické problémy: ricin byl použit k vraždě bulharského disidenta Georgije Makarova v Londýně v roce 1978 a dvojitého agenta CIA Borise Korčaka ve Virginii v roce 1981, ale Rusko jej od té doby nenasadilo, protože jde o látku, která je sice smrtelná, ale dobře odhalitelná v těle.

Rusko i Česká republika měly v inkriminované době uzavřené hranice, a přestože probíhají ojedinělé diplomatické a repatriační lety, jakýkoliv atentátník by byl při příletu a následném odletu ze země jasně viditelný, konstatuje odborník. Podotýká také, že žádná osoba nedokáže sama zabít tři různé politiky, tudíž by taková akce vyžadovala větší počet ruských agentů, jejichž pohyb po Praze v době koronavirové karantény byl s největší pravděpodobností dobře identifikovatelný.

"Co je nejdůležitější, bylo by to zcela mimo ruské praktiky a (šlo by o) masivní eskalaci," deklaruje Galeotti. Nezpochybňuje, že Kreml, který se vidí v existenčním politickém boji proti "panovačnému" Západu, který Rusku údajně upírá právo na místo ve světě, páchá atentáty, ale vyjma Ukrajiny jsou jejich terčem výhradně Rusové.

Čečenský povstalec Zelimchán Jandarbjev byl zlikvidován v roce 2004 v Kataru, agent Alexander Litviněnko otráven poloniem v Londýně v roce 2006, zpravodajec Sergej Skripal se stal terčem předloni v Británii, mnoho čečenských rebelů a jejich sponzorů bylo zastřeleno v Turecku a naposledy byl loni v Berlíně zastřelen gruzínský Čečenec Zalimchán Changošvili, rekapituluje profesor. Zmiňuje Putinovu známou poznámku, že šlo nikoliv o "nepřátele", ale "zrádce", kteří odepřeli loajalitu vůči ruskému státu.

Tři možnosti

Expert tak přichází se třemi vysvětleními, které ovšem považuje za znepokojivé. Za první považuje možnost, že jde o hoax či nedorozumění, jelikož Hřibovi a Kolářovi jsou adresovány i domácí výhrůžky a zpravodajská práce je často spíše o pravděpodobnostech, nikoliv o jistotě, tudíž jinak správné materiály mohly být vyhodnoceny chybně.

Za zarážející v takovém případě odborník považuje to, že nepodložený příběh vycházející z jediného zdroje tolik lidí přijalo za fakt a pochybnosti se nepřipouštějí. "Bude se nepochybně periodicky objevovat, když budou lidé chtít ukázat, že Putinovo Rusko je nekontrolovaný vražedný stroj," píše Galeotti. Dodává, že do velké míry si za to může Kreml sám, protože není možné zabíjet nepřátele, anektovat části sousedních zemí a chovat se jako geopolitický gangster a nemít špatné jméno.

Míra, s jakou je mnoho lidí včetně politiků a jejich poradců ochotno vždy věřit v to nejhorší na adresu Ruska, je nicméně vážný problém, konstatuje profesor. Domnívá se, že stávající geopolitická rivalita díky tomu přerůstá v uzavřený kruh vzájemné paranoii a v takovém prostředí je zlepšení vztahů stále obtížnější.            

Druhá možnost podle odborníka zní, že Kreml skutečně posvětil tuto sérii atentátů, přičemž zahájení vraždění zvolených cizích politiků, především v zemi, jakou je Česká republika, která není mimořádný přítel, ale ani mimořádný nepřítel Ruska, by bylo obrovskou a znepokojivou změnou ruské politiky.  

"Němcovovo náměstí a Koněvova socha zajisté rozzuřily Moskvu, ale neexistuje důkaz, že by byly považovány za závažné hrozby," pokračuje Galeotti. Deklaruje, že pokud by Kreml byl nově ochoten zabíjet kvůli takovému důvodu, pouze z podráždění, bez ohledu na nevyhnutelné dopady, šlo by o děsivou změnu postojů ruské vlády.

Tuto možnost ale profesor nepovažuje za pravděpodobnou, a tak nastiňuje třetí verzi, tedy akci bez posvěcení vyšších míst. Připomíná, že ricin je velmi snadné vyrobit a možnost, že představitel ruského státního aparátu může připravit, případně úspěšně provést takovou akci a uniknout, by byla znepokojivou výpovědí o kontrole Kremlu nad vlastními agenty.

Podle profesora naštěstí neexistují žádné závažné důkazy, který by naznačovaly, že právě nejvíce znepokojivé scénáře je nutné brát vážně. "Na Praze je zjevně cosi, spletité středověké uličky a vystupující věže jejích kostelů, co podporuje fantasii," píše Galeotti. Poukazuje, že v české metropoli měla proběhnout v roce 1991 schůzka atentátníka z 11. září s iráckým diplomatem, která se stala součástí amerického ospravedlnění invaze do Iráku v roce 2003, ale posléze byla vyvrácena.  

Stejně tak se objevovaly zvěsti o tajném setkání právníka Donalda Trumpa Michaela Cohena s ruskými představiteli v Praze před americkými prezidentskými volbami v roce 2016, které zpráva zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera rovněž vyvrátila, uvádí odborník. Domnívá se, že aktuální kauza - naštěstí pro všechny zúčastněné - se zkrátka nakonec ukáže ve stejném světle.