PŮVODNÍ ZPRÁVA | EXKLUZIVNĚ: Američtí politologové pro EZ promluvili o financování kampaní a swing-states

V současné době podle průzkumů vede po celých USA kandidátka za Demokratickou stranu Kamala Harrisová. Před republikánem Donaldem Trumpem má náskok o tři procentní body. Zatímco průzkumy, o které se podělily například New York Times, očekávají u Harrisové zisk celkově 49 %, u Trumpa je to 46 %.

Klíčový je ale vývoj v takzvaných swing-states neboli rozhodujících státech. Zde je rozdíl mezi oběma kandidáty tak nepatrný, že může zásadní roli sehrát případná statistická odchylka. Jmenovitě jde o Michigan, Pensylvánii, Severní Karolinu, Georgii, Wisconsin, Nevadu a Arizonu.

Průzkumy nyní předpokládají, že Trump má jistotu zisku 219 volitelů z 270 potřebných, přičemž Harrisová získá až 226 volitelů. Pokud vyjdou předpoklady ze swing-states, Harrisová vyhraje se ziskem 276 volitelů. Rozdíly v těchto státech jsou ale tak minimální, že se nelze spoléhat na průzkumy.

Proč rozhodnou „swing-states“?

Podle amerického politologa Paula Piersona z Kalifornské univerzity jsou swing-states tak důležité kvůli americkému volebním systému založeném na sboru volitelů. „Prezidenti nejsou voleni přímo, ale prostřednictvím hlasů volitelů, které získají v jednotlivých státech. V těchto státech obvykle rozhoduje vítěz, takže získat 90 % hlasů v daném státě není o nic užitečnější než získat 51 %,“ vysvětlil pro EuroZprávy.cz

O tom, jestli je některý z amerických států „swing“ rozhoduje těsnost počtu voličů. „Rozhodující (‚swingové‘) státy jsou tedy ty, které jsou natolik těsné, že v nich může získat hlasy volitelů kterýkoli z kandidátů. Obecně se má za to, že takových států je letos sedm,“ doplnil Pierson.

Podobně sbor volitelů pro EuroZprávy.cz vysvětlil další z amerických politologů, Donald P. Green z Columbia University. „O volbách rozhoduje „sbor volitelů“ - nepřímý volební systém, který každému státu (až na několik výjimek) dává soubor hlasů odpovídající počtu jeho členů Kongresu + senátorů,“ nastínil.

Kampaň se tak do jisté míry může zdát jednodušší. „Tento systém ‚vítěz bere vše‘ znamená, že kandidáti soustředí svou pozornost na malý počet států, které by mohl vyhrát kterýkoli z kandidátů. Ostatní jsou považovány za předem rozhodnuté,“ dodal Green.

Proč jsou kampaně tak drahé?

Během kampaně jednotlivých prezidentských kandidátů je možné sledovat, že jsou obecně rozsáhlejší než ty, jaké známe v Evropě. „Rozpočty jsou neomezené a výdaje na federální volby rychle rostou. Kampaně jsou obzvláště dlouhé, protože máme otevřený stranický nominační proces, který zahrnuje dlouhý sled primárních voleb v jednotlivých státech, popsal Pierson.

„I když i naše všeobecné (závěrečné) volby po nominacích jsou na evropské poměry docela dlouhé,“ podotkl politolog z Kalifornské univerzity.

Důvod, proč kandidáti mohou utratit de facto kolik chtějí, je jednoduchý. „Nejvyšší soud několikrát rozhodl, že kandidáti a dárci mají ústavní právo utrácet, kolik chtějí, zejména prostřednictvím nezávislých organizací,“ uvedl Green.

Vidíme tedy daleko rozsáhlejší kampaně než v Evropě. „Stále existují určitá omezení, ale dost mezer, které umožňují utratit za prezidentskou kampaň astronomické částky,“ poznamenal Green.