Istanbulské mírové rozhovory: Pomalu, ale přesně podle ruského plánu

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyslal do Istanbulu svou důvěryhodnou delegaci v čele s ministrem obrany Rustemem Umerovem. Jeho cílem je především ukázat světu, že Kyjev je připraven na jakoukoliv snahu o dosažení míru. Tím chce předejít hrozbě, že Trump začne omezovat podporu Ukrajině, jakmile se kolem něj začnou ozývat hlasy blízké Kremlu, které volají po ukončení pomoci nebo ignorování konfliktu.

Analytici ale varují, že samotný formát rozhovorů, stejně jako jejich obsazení, vypovídá o tom, kdo má skutečnou kontrolu. Ruská delegace, vedená Vladimirem Medinským – bývalým ministrem kultury a nacionalistickým ideologem – je sice složená z oficiálně kompetentních osob, ale žádná z nich nepatří k diplomatické špičce. Neúčast ministra zahraničí Sergeje Lavrova nebo prezidentova poradce Jurije Ušakova ukazuje, že pro Moskvu není aktuální kolo rozhovorů prioritou.

Kreml si zároveň zachovává volnost. Prezident Vladimir Putin podle všeho vyhodnotil, že mu v tuto chvíli nehrozí vážné důsledky za odmítnutí výrazného diplomatického pokroku. Dokonce ani prezident Trump jej zatím nenutí k ústupkům. Naopak – jeho poznámka, že „se nic nestane“, dokud se nesetká s Putinem osobně, hraje ruskému prezidentovi do karet.

Možné je sice všechno – včetně náhlého svolání summitu prezidentů – ale realističtější scénář je, že Putin záměrně nechává jednání táhnout pomalým tempem. Poskytuje tím Washingtonu i Evropě iluzi diplomatického procesu, zatímco na frontě zůstává ruská armáda aktivní. Podle zpráv z východní Ukrajiny Rusko v posledních dnech opět shromažďuje síly poblíž frontové linie, což naznačuje přípravu na novou ofenzivu.

Zelenskyj se přesto snaží udržet tlak na Rusko. Na čtvrteční tiskové konferenci v Ankaře uvedl, že očekává další sankce vůči Moskvě, pokud ta nezačne jednat o skutečném ukončení války. Evropa i Spojené státy daly Kremlu najevo, že pokud nepřistoupí na návrh třicetidenního příměří, budou následovat nové, „masivní“ sankce. Původní termín do pondělí byl sice odložen kvůli probíhajícím jednáním, ale očekávání ze strany Západu zůstávají vysoká.

Kritická je zejména zmínka ruské delegace o nutnosti „odstranit základní příčiny konfliktu“. Tím mají v ruské rétorice často na mysli samotnou existenci Ukrajiny jako suverénního státu a expanzi NATO po konci studené války. To je pro Kyjev červená čára, za kterou nelze ustoupit. Připomíná to jarní rozhovory v Istanbulu z roku 2022, kdy Rusko de facto požadovalo kapitulaci Ukrajiny a její neutralizaci.

K těmto rozhovorům došlo krátce poté, co se ukázalo, že ruský plán na rychlé obsazení Kyjeva selhal. Ukrajinská armáda tehdy začala osvobozovat území na severu země a svět se dozvěděl o zvěrstvech, kterých se ruské jednotky dopustily v Buči a dalších obcích. To tehdy definitivně zpečetilo neúspěch prvního pokusu o mírová jednání.

Dnes se tak Istanbul stává opět dějištěm diplomatického manévrování, nikoliv reálného přiblížení k míru. Rusko drží tempo a stanovuje podmínky. Ukrajina mezitím hraje o čas, o americkou podporu a o důvěru evropských spojenců. Skutečný průlom však zatím zůstává v nedohlednu – stejně jako vůle Moskvy jednat v dobré víře.

Mezinárodní společenství se tak ocitá v pasti mezi diplomatickou iluzí a realitou války, která nadále ničí Ukrajinu a posiluje Putina v jeho přesvědčení, že čas hraje v jeho prospěch.