Izrael zvažuje útok na íránského vůdce, podle expertů tím vyvolá katastrofu

Napětí prudce vzrostlo po íránském raketovém útoku na izraelskou nemocnici, při kterém zemřely desítky lidí. Katz reagoval slovy, že Chameneí "nemůže nadále existovat", čímž nepřímo volal po jeho odstranění. Podobně i Netanjahu uvedl, že smrt íránského vůdce by "neeskalovala konflikt, ale ukončila ho".

Odborníci ale varují, že případná likvidace Chameneího a následný kolaps režimu v Teheránu by mohl vést ke katastrofálnímu vývoji. Írán je sice stabilní stát s tisíciletou historií a pevně danými hranicemi, ale je také domovem řady etnických a náboženských menšin, z nichž některé dlouhodobě usilují o autonomii či nezávislost. V případě zhroucení centrální moci hrozí podle expertů občanská válka nebo vnitřní rozpad země.

Íránský nejvyšší vůdce je doživotně volen 88členným Shromážděním expertů, přičemž Chameneí jmenoval žádného svého nástupce. Proces jeho nástupnictví tak může být zdlouhavý a zranitelný vůči manipulaci nebo vnějším zásahům. To může vytvořit mocenské vakuum, které by separatisté nebo ozbrojené frakce mohli využít.

Izrael a někteří američtí politici podporují Rezu Pahlavího, syna posledního íránského šáha, který žije v exilu v USA. Ten se nedávno setkal s izraelskými představiteli a veřejně podpořil útoky na Írán. Mezi Íránci však budí nedůvěru kvůli vazbám na zahraniční mocnosti.

Írán má kolem 90 milionů obyvatel a kromě většinových Peršanů zahrnuje řadu menšin – např. Ázerbájdžánce (asi 16 %), Kurdy (10 %), Balúče a arabské menšiny. Podle organizací na ochranu lidských práv čelí tyto skupiny dlouhodobě diskriminaci, ať už v oblasti vzdělání, bydlení nebo politické reprezentace.

Některé ozbrojené skupiny z řad menšin už vyjádřily podporu izraelským útokům. Balúčská sunnitská organizace „Armáda spravedlnosti“ uvítala bombardování s tím, že "je to boží vůle" a výzva k povstání. Také kurdská strana PJAK uvítala oslabení režimu a vyjádřila podporu likvidaci íránských vojenských kapacit.

Podle odborníků by pád režimu téměř jistě vyvolal boj o moc mezi různými skupinami, a to nejen etnickými, ale i uvnitř íránské armády a Revolučních gard. Trita Parsi z Quincy Institute varuje, že v takovém scénáři by nejpravděpodobnějšími nástupci byli militaristé, kteří by se mohli rozhodnout pro agresivní jaderný program jako jediný způsob obrany.

Někteří analytici připomínají neblahé důsledky intervencí v Iráku a Afghánistánu, kde svržení režimů nevedlo k demokracii, ale k desetiletím nestability. Profesor Hamed Mousavi z Teheránské univerzity upozorňuje, že Írán je ještě složitější než Irák či Afghánistán.

Možný kolaps by navíc mohl destabilizovat celý region. Kurdské povstání by znepokojilo Turecko i Irák, v jejichž pohraničních oblastech žijí vlastní kurdské menšiny. Rovněž by se zvýšil vliv exilových skupin jako Mujahedin-e Khalq (MeK), které mají násilnou minulost a podporu některých amerických politiků, ale v samotném Íránu jen omezenou legitimitu.

Fatemeh Haghighatdžú, bývalá poslankyně a ředitelka iniciativy za nenásilnou demokracii, vyjádřila obavy, že by pád režimu mohl vést ke krvavému vnitřnímu konfliktu. „Jsem opozice, chci se tohoto režimu zbavit. Ale bojím se, že by mohla vypuknout občanská válka,“ uvedla.