K dosažení míru zbývá vyřešit zásadní bod. Proč je Donbas pro Rusko i Ukrajinu tak důležitý?

Donbas, složený z Doněcké a Luhanské oblasti, byl po desítky let průmyslovým motorem Ukrajiny díky svým bohatým zásobám uhlí a rozvinutému ocelářství. Strategický význam regionu umocňuje i jeho napojení na Azovské moře a úrodná zemědělská půda. Vladimir Putin však na toto území nepohlíží jen skrze ekonomiku, ale vnímá ho jako nedílnou součást takzvaného historického Ruska, přičemž dlouhodobě zpochybňuje samotnou suverenitu Ukrajiny.

Kořeny současného konfliktu sahají do roku 2014, kdy Rusko nelegálně anektovalo Krym a začalo vojensky i finančně podporovat separatisty na východě země. Následovala léta opotřebovávací války, která v únoru 2022 přerostla v otevřenou invazi. K dnešnímu dni Rusko sice ovládá téměř celou Luhanskou oblast, ale v Doněcku drží pouze zhruba 70 % území, což je pro Kreml stále nedostačující výsledek.

Ruská strana trvá na tom, že bez vyřešení územní otázky, tedy faktického předání celého Donbasu pod ruskou kontrolu, není trvalý mír možný. Poradce Kremlu Jurij Ušakov před jednáním v Emirátech varoval, že pokud Kyjev na tyto požadavky nepřistoupí, bude Rusko pokračovat v prosazování svých cílů přímo na bojišti. Tento neústupný postoj však naráží na odpor prezidenta Volodymyra Zelenského, pro kterého je trvalé vzdání se území nepřijatelné.

Ztráta zbývající části Donbasu by pro Ukrajinu znamenala fatální oslabení bezpečnosti, protože region tvoří pevnostní linii průmyslových měst a logistických uzlů. Pokud by tato obranná bariéra padla, zbytek východní Ukrajiny by zůstal otevřený případným budoucím útokům. Kyjev proto s podporou evropských spojenců preferuje variantu zastavení palby na stávající linii, nikoliv však definitivní uznání ruské nadvlády nad těmito oblastmi.

Americká strana pod vedením administrativy Donalda Trumpa údajně v Abú Zabí navrhuje vytvoření určité formy svobodné ekonomické zóny nebo demilitarizovaného pásma. Podle některých indicií by se ukrajinské síly mohly stáhnout výměnou za silné bezpečnostní záruky, aby se předešlo dalšímu krveprolití. Zatím však není jasné, zda by takový model byl pro Moskvu dostačující, nebo zda by ho Kyjev nepovažoval za příliš riskantní hazard s vlastní suverenitou.

Život obyvatel na okupovaných územích Donbasu mezitím doprovází soustavné porušování lidských práv a nucené přejímání ruské identity. Mezinárodní organizace dokumentují případy svévolného zadržování, mučení i snahu o indoktrinaci dětí v ruských školách. Tato realita jen utvrzuje ukrajinskou stranu v tom, že vyjednávání není jen o kilometrech čtverečních půdy, ale o osudech milionů lidí žijících pod nepřátelskou správou.

Výsledek jednání v Abú Zabí zůstává nejistý, neboť obě znepřátelené strany vnímají Donbas jako existenční prioritu, ze které nelze snadno slevit. I přes diplomatické úsilí v Emirátech tak na frontové linii nadále umírají tisíce vojáků měsíčně a energetická infrastruktura země čelí neustálému ničení.