Místo lesů továrny, rakovina a deformované děti. Jak se žije ve městě, které má monopol na vzácné kovy?

Vzácné zeminy jako cer, lantán či samarium jsou nepostradatelné pro výrobu moderních technologií – od displejů chytrých telefonů přes baterie elektromobilů až po vojenské aplikace. Více než 80 % čínských zásob těchto kovů se nachází právě v oblasti Pao-tchou, která se díky tomu stala strategickým bodem ve světové ekonomice.

O to více, když Čína v posledních měsících omezila jejich vývoz, čímž reagovala na americké sankce v oblasti polovodičů. Západní firmy, včetně automobilky Ford, kvůli tomu již čelí výpadkům výroby. Evropská komise obvinila Peking z „využívání zásob vzácných zemin jako zbraně“ a přístup k nim má být klíčovým tématem blížícího se summitu mezi EU a Čínou.

Historie těžby vzácných zemin v oblasti sahá do 30. let 20. století, kdy byly objeveny v hornické oblasti Paj-an O-po (Bayan Obo), asi 150 km severně od Pao-tchou. Průmyslová těžba však začala až po roce 1990, kdy Čína prošla ekonomickými reformami. Mezi lety 1990 a 2000 se produkce zvýšila o 450 %, zatímco ve Spojených státech výrazně klesla. Čína si tak zajistila téměř úplný monopol na světové dodávky.

Zatímco vzácné zeminy přinášejí městu ekonomický prospěch – HDP na obyvatele je zde téměř dvojnásobný oproti celostátnímu průměru – ekologická cena je obrovská. Zpracování těchto kovů totiž produkuje toxický a často radioaktivní odpad, který končí v tzv. odkalištích. Největší a nejznámější z nich je přehrada Weikuang, dříve největší skládka vzácných zemin na světě. Byla dlouho neizolovaná a hrozilo, že její obsah kontaminuje podzemní vody i Žlutou řeku – klíčový zdroj pitné vody pro severní Čínu.

Úřady v posledních letech zahájily očistné práce a podle ministerstva životního prostředí klesly v přítocích Žluté řeky koncentrace nebezpečných látek o 87 % mezi lety 2020 a 2024. Přesto však mnohé zdravotní dopady zůstávají patrné. Studie z předchozích let prokázaly výskyt ortopedických deformací, vrozených vad a rakoviny v okolních vesnicích.

Děti v Pao-tchou jsou vystaveny nebezpečným koncentracím vzácných zemin především v prachu na silnicích. Mikroskopické částice těchto prvků totiž pronikají přes hematoencefalickou bariéru do mozku, což může vést k neurologickým poruchám a problémům ve vývoji plodu u těhotných žen.

Přestože technologie umožňující ekologičtější zpracování existují, nejsou využívány. Jejich zavedení by bylo příliš nákladné a mohlo by narušit cenovou konkurenceschopnost Číny. A právě levná výroba, podpořená ochotou přenést ekologickou zátěž na chudé venkovské obyvatelstvo, je důvodem, proč se Pao-tchou stalo centrem světového trhu s těmito kovy.

V roce 2022 čínská média oznámila, že hlavní odkaliště ve městě bylo přeměněno na městské mokřady, které prý přitahují migrující ptactvo. Reportéři deníku Guardian ale při návštěvě našli místo skryté za betonovou zdí, za níž se rozprostírala vyprahlá plocha bahna. Okolí působilo opuštěně – demolované vesnice, zchátralé sklady a zrezivělé trubky, připomínky tzv. rakovinových vesnic, jak se oblastem nazývaným podle vysoké úmrtnosti dříve říkalo.

Nedaleko těchto míst vznikly nové obytné bloky, zřejmě určené pro přesídlené obyvatele. I ty však působí opuštěně a úřady brání novinářům mluvit s kýmkoli z místních. Městská samospráva na žádost o vyjádření nereagovala.

Příběh Pao-tchou tak ilustruje temnou stránku technologického pokroku a geopolitické dominance: vysokou cenu, kterou platí lidé žijící v jeho stínu.