Napětí mezi Západem a Ruskem vstoupilo do nové fáze. Jak může Evropa zareagovat na Trumpa?

Washington už zřejmě není ochoten bezpodmínečně garantovat bezpečnost Evropy a místo tradičního spojenectví nastupuje tvrdá transakční politika, v níž bude mít každý závazek svou cenu, uvedl server The Conversation.

Evropa se tak ocitá na křižovatce. Buď přijme novou realitu a začne aktivně posilovat své obranné kapacity, nebo bude čelit hrozbě své geopolitické bezvýznamnosti. Minulost ukázala, že Evropská unie v otázkách bezpečnosti spíše zaostávala – mnoho let ignorovala požadavky na posílení obrany a spoléhala na americký bezpečnostní deštník. To nyní může vést k situaci, kdy Trumpova administrativa rozhodne o budoucnosti Ukrajiny ve spolupráci s Ruskem, bez jakéhokoli ohledu na evropské zájmy.

Evropská reakce na tyto výzvy zatím není jednotná. Krizový summit, který se konal v Paříži krátce po zmíněných projevech amerických politiků, pouze zvýraznil rozdělení v evropských řadách. Neshody ohledně role Evropy v konfliktu a stížnosti států, které nebyly na summit pozvány, svědčí o nedostatku jasné strategie.

Přesto Evropa nehraje pouze pasivní roli. V posledních dvou letech poskytla Ukrajině významnou finanční i materiální pomoc a snažila se omezit svou závislost na ruských energetických zdrojích – krok, který nakonec přinesl užitek i Spojeným státům. Evropa však nemá tu geografickou výhodu jako USA, které odděluje od Ruska Atlantský oceán, a proto má v konfliktu mnohem přímější zájem.

Jedním z návrhů, které se nyní objevují, je možnost vyslání evropských mírových jednotek na Ukrajinu. Tato varianta by mohla být kompromisním řešením v případě dohody mezi Moskvou a Washingtonem. Případná mise by ale vyžadovala jasně stanovené podmínky – především mandát Rady bezpečnosti OSN, přesné vymezení úkolů, pravidla pro použití síly a plán pro její ukončení. Dále by bylo nutné zajistit efektivní velení, logistiku a obranné kapacity, včetně letecké a kybernetické ochrany. V současné situaci se však zdá, že Spojené státy budou chtít minimalizovat svou přímou účast, což může být pro evropské země velkou výzvou.

Hlavním rizikem by byla možnost přímé konfrontace mezi NATO a Ruskem. Pokud by ruské jednotky zaútočily na některý ze států NATO, aliance by čelila otázce, zda spustit článek 5 své charty, tedy kolektivní obranu. To by mohlo vést k eskalaci konfliktu s nepředvídatelnými důsledky.

Trumpova administrativa s sebou přinesla radikální proměnu transatlantických vztahů, která by se mohla ukázat jako dočasná, pokud se po příštích volbách situace vrátí do normálu. Evropa se však musí připravit i na opačný scénář, kdy by se transatlantická spolupráce poškodila nenávratně.

V takovém případě by Evropská unie neměla jinou možnost než usilovat o skutečnou strategickou autonomii. To by vyžadovalo nejen investice do obrany, ale i hlubší koordinaci mezi členskými státy a úzkou spolupráci s NATO, které – přes všechny výzvy – stále zůstává klíčovým pilířem evropské bezpečnosti.