Největší ostrov na světě s pouhými 57 tisíci obyvateli. Proč Trump tolik touží po Grónsku?

Hlavním argumentem Trumpovy administrativy je národní bezpečnost a ochrana západní polokoule. Podle poradců Bílého domu, jako je Stephen Miller, je Grónsko strategickým klenotem, který nesmí padnout do sféry vlivu Ruska či Číny. Strategický význam ostrova je nezpochybnitelný už od dob druhé světové války, kdy sloužil jako klíčový most přes Atlantik. V dnešní době, kdy tání ledovců otevírá nové severní námořní trasy, se Grónsko stává centrálním bodem geopolitického soupeření v Arktidě.

Kromě vojenské polohy láká amerického prezidenta také obrovské nerostné bohatství. Grónsko ukrývá zásoby ropy, plynu a především vzácných kovů, které jsou nezbytné pro moderní technologie a zbraňové systémy. Trumpova vize ekonomického nacionalismu předpokládá, že Spojené státy by měly tyto zdroje ovládat přímo, namísto spoléhání se na partnerství s Kodaní. Tato snaha o ovládnutí zdrojů cizích států se v posledních dnech projevila i ve Venezuele, kde Trump oznámil kontrolu nad tamními zásobami ropy ve prospěch Američanů.

Trumpova posedlost Grónskem má však i hluboce osobní rozměr spojený s budováním historického odkazu. Podle analytiků touží být vnímán po boku prezidentů, jako byl Thomas Jefferson, který koupí Louisiany zdvojnásobil rozlohu USA, nebo William McKinley, jenž anektoval Havaj. Myšlenka, že by mohl mapu světa přepsat tím, že na největší ostrov planety umístí své jméno, dokonale zapadá do jeho stylu politiky postavené na síle a viditelných triumfech.

Tento přístup však vyvolává zděšení mezi spojenci v NATO. Dánská premiérka Mette Frederiksenová varovala, že jakýkoliv útok na Grónsko by znamenal konec celé aliance a rozpad bezpečnostního řádu, který v Evropě panuje od roku 1945. Situace je o to napjatější, že Spojené státy již v Grónsku vojenskou základnu mají a dánská strana byla vždy ochotná k široké spolupráci. Trumpovi to však zjevně nestačí; jeho administrativa naznačuje, že éra sdílení suverenity a vlání dánské vlajky vedle té americké končí.

Vnitropoliticky se v USA zvedá vlna odporu, především ze strany demokratů. Senátor Chris Murphy upozornil, že Trumpovy hrozby je třeba brát vážně, protože kolem něj již nejsou lidé, kteří by jeho nejextrémnější nápady krotili. Zatímco v prvním období by ministři obrany takový rozkaz pravděpodobně odmítli, současné složení kabinetu dává prezidentovi mnohem volnější ruku. Průzkumy přitom ukazují, že vojenský zábor Grónska podporuje jen zlomek americké veřejnosti.

Grónsko samo, s populací 57 000 obyvatel, dává hlasitě najevo, že není na prodej. Tamní premiér Jens-Frederik Nielsen vyzval Trumpa, aby opustil své „fantazie o anexi“. Přestože většina obyvatel touží po postupné nezávislosti na Dánsku, představa, že by se stali součástí Trumpových Spojených států, je pro ně děsivá.