Očekávání jsou nízká, napětí ale vysoké. Jednání s Putinem může být nejdůležitějším krokem Trumpa

Trump toto setkání označil za "průzkumnou schůzku", jejímž cílem je zjistit, zda je příměří vůbec možné. V typickém nadsazeném stylu dodal, že je přesvědčen, že mu bude stačit jenom pár minut na to, aby věděl, jestli je dohoda dosažitelná. S tím souvisí i jeho nedávná výhrůžka, že pokud Putin nepřistoupí na zastavení bojů, bude to mít "velmi vážné důsledky". Tato slova se ale zdají být poněkud prázdná, protože odměnou pro Putina za to, že Trumpův poslední ultimátum ignoroval, bylo právě pozvání do Spojených států.

Ačkoli je setkání formálně zaměřeno na válku na Ukrajině, bylo by podle webu The Conversation naivní si myslet, že je to jediný bod na Trumpově agendě. Existují dvě možné dohody, o které se Trump může pokusit: jedna s Putinem o příměří a druhá, která by resetovala vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy. Obě dohody jsou pro Trumpa zajímavé a nevylučují se. Trump dlouhodobě mluví o příměří a je pravděpodobně upřímně přesvědčen, že chce, aby boje skončily. Zároveň si od dohody s Ruskem slibuje nominaci na Nobelovu cenu míru.

Velké obavy panovaly na Ukrajině a u jejích evropských spojenců z toho, že se jednání uskuteční bez jejich účasti. To vyvolalo velkou diplomatickou aktivitu napříč Evropou a Atlantikem. Ukrajina si jasně stanovila své červené linie, které plně podporují i evropští lídři. Nikdo neakceptuje plné právní uznání územních ústupků, které navrhoval jak Trump, tak jeho ministr zahraničí.

Další překážkou mohou být bezpečnostní záruky a ruské reparace za škody, které Rusko napáchalo na Ukrajině za tři a půl roku války. Pokud dojde k dohodě o příměří, bude mít pravděpodobně podobu obecného a nejednoznačného rámce, který si každá strana bude následně vykládat po svém. Součástí takového rámce by mohl být harmonogram a podmínky pro summit Trump-Putin-Zelenskij, pravděpodobně opět bez účasti Evropanů.

Pro Vladimira Putina by to byl další bonus, protože by se Zelenskyj ocitl pod tlakem jak Trumpa, tak Putina, aby přijal nevýhodnou dohodu, jinak přijde o veškerou podporu USA. Jiná situace je u případného resetování vztahů mezi USA a Ruskem. To by bylo mnohem přímější a jednalo by se o obchodní záležitost, která by se zaměřila na americké ekonomické zájmy, ale měla by významné geopolitické dopady. Existuje málo známek toho, že by se Trump vzdal svého plánu na "znovu-rozdělení" Ruska a Číny. Což je spíše o tom, že chce uspořádat svět na sféry vlivu Ameriky, Ruska a Číny. A toho by Bílý dům dosáhl snáze po resetu s Kremlem.

Nejpravděpodobnějším výsledkem aljašského summitu je právě takový reset vztahů, který určí pouze oblasti pro budoucí dohody mezi oběma stranami. Jakýkoli proces by pak probíhal paralelně s jednáními o Ukrajině. To by bylo velkým přínosem pro Moskvu. Kreml doufá, že čím dál se posune na cestě k normalizaci americko-ruských vztahů, tím spíše bude Trump nakloněn podpoře Putina v jednáních s Ukrajinou.

Putin má očividně větší zájem na zlepšení bilaterálních vztahů s USA než na příměří. Zatím šikovně odvrátil Trumpovy hrozby sankcí, zatímco jeho síly dosáhly na bojišti důležitého průlomu. Ačkoli to nemusí znamenat zlom ve válce, jednoznačně to posiluje Putinovu pozici před setkáním s Trumpem. Úspěch ruských vojsk na bojišti snižuje naléhavost, s jakou Putin přistupuje k jednání. Bez toho, aby Trump splnil své ultimátum, a bez účasti Ukrajiny a jejích evropských spojenců, má Putin všechny důvody, proč hrát o čas.

Ruský prezident však musí postupovat opatrně, protože si je vědom, že Trump je čím dál více frustrovaný, když po jejich zdánlivě produktivních telefonátech zahájí Putin nálety. Putin by mohl nabídnout omezenou pauzu v ruské vzdušné kampani, aby se vyhnul civilním obětem. Dokud ale budou jeho pozemní jednotky postupovat a získávat další území, je nepravděpodobné, že by se zastavil. Tedy alespoň ne do té doby, dokud nezíská plnou kontrolu nad čtyřmi ukrajinskými regiony, které Kreml, kromě Krymu, prohlásil za ruské.

Oproti tomu Ukrajina potřebuje příměří hned a k tomu důvěryhodnou mírovou dohodu, ve které by byly ústupky minimální a která by zahrnovala bezpečnostní záruky. Koalice evropských zemí v čele s německým kancléřem Friedrich Merzem zřejmě takové záruky nyní nabízí, a možná by je podpořil i Trump.

Ale to není záruka, že se americký prezident opět nepřikloní na Putinovu stranu a nebude na budoucím trojstranném summitu tlačit na to, aby se přijala příliš proruská dohoda. I kdyby šlo pouze o setkání kvůli podepsání již připravené dohody, existuje šance, že by se Trump odchýlil od scénáře nebo by ho k tomu Putin donutil. To by mohlo vyústit v podobný chaos, jaký se stal během konfliktu mezi Trumpem a Zelenským v Bílém domě. Evropští spojenci dali jasně najevo, že Ukrajinu neopustí. Podobný závazek ale Trump pravděpodobně nedá.