Odpor Ukrajiny vůči Rusku oživuje dávno zapomenuté hodnoty. Odhaluje ale i slabost

Právě na Ukrajině si uvědomujeme, že svoboda a suverenita jsou neoddělitelně spjaty se spoluprací s ostatními. Ukrajina dnes brání nejen své vlastní hranice, ale i svobodu svých sousedů a dalších zemí, jako je Tchaj-wan. Bez zahraniční pomoci, především té americké, by Ukrajina sice pokračovala v boji, ale – jak přiznává sám prezident Zelenskyj – s mnohem většími obtížemi. Jak se blíží rok 2025 a s ním i spekulace o mírových jednáních, je třeba znovu definovat, co znamená být spojencem a jaká je podstata skutečného bezpečnostního uspořádání. Mírová dohoda by totiž neměla znamenat, jak to formulovala Olga Myrovych z Lviv Media Forum, že Ukrajina „odpočívá v pokoji“.

Odpor Ukrajiny vůči ruské agresi přitom nejen oživil některé hodnoty, ale odhalil i slabost mnoha pojmů, na nichž stojí naše politická imaginace. Například fráze „mezinárodní řád založený na pravidlech“ se často používá s ironií. Joe Biden se snažil vykreslit konflikt jako střet demokracií s diktaturami, ale mnoho demokracií po celém světě ruskou invazi považuje za vzdálený problém. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice emotivně hovoří o Ukrajině jako součásti „evropské rodiny“, ale Evropská unie zůstává v oblasti bezpečnosti neúčinná. A NATO, jehož kolektivní obrana vždy závisela na odhodlání Spojených států, se ukazuje jako nespolehlivé kvůli americké nevyrovnanosti.

Ukrajinské vedení si nyní klade otázku, jaké „záruky“ mohou jeho partneři nabídnout. Historie je varovná – například Budapešťské memorandum z roku 1994, kdy se Ukrajina vzdala svého jaderného arzenálu výměnou za sliby respektování jejích hranic, které Rusko, USA i Velká Británie později ignorovaly. I kdyby Rusko souhlasilo s příměřím, hrozí, že se přezbrojí a znovu zaútočí. Jeho snaha o likvidaci Ukrajiny má hluboké historické kořeny a nezmizí v roce 2025. V tomto světle je jedinou skutečnou zárukou dobře vyzbrojená Ukrajina, která bude schopna čelit ruské agresi.

V Kyjevě se tento měsíc sešli europoslanci, odborníci na vojenskou zpravodajskou službu, výrobci dronů, ukrajinští ministři a zbrojní průmyslníci, aby diskutovali o propojení politických cílů s konkrétními vojenskými prostředky. Jedním z klíčových témat byly dodavatelské řetězce. Ukrajinští výrobci dronů například vyjádřili obavy, že čínské sankce na mikročipy mohou ohrozit jejich produkci, a zvažovali Tchaj-wan jako spolehlivějšího dodavatele.

Změnit se musí i ekonomická spolupráce. „Bylo pro nás smutným zjištěním, že EU není skutečnou unií, pokud jde o průmyslovou výrobu,“ poznamenal jeden z ukrajinských odborníků. Země mezi sebou spíše soupeří, což odpovídá logice mírové doby. V době války je však třeba zaměřit se na masovou výrobu, změnit regulace a motivovat dlouhodobé investice. Ukrajina by se mohla stát centrem států, které si uvědomují ruskou hrozbu a jsou ochotny přizpůsobit své průmyslové kapacity. Tyto země by mohly zahrnovat severovýchodní Evropu, Velkou Británii, ale i partnery z Asie.

Zároveň je třeba narušit nepřátelské sítě. Rusko například potřebuje vysoce kvalitní chrom k obnově hlavní děl, který dováží ze zahraničí. Tento materiál by mohl být zasažen cílenými sankcemi. Dalším slabým článkem je střelná bavlna ze střední Asie, která se používá k výrobě střelného prachu. Nedávné výbuchy ve skladišti v Uzbekistánu, jak odhalil Simon Ostrovsky, mohou být příkladem „stínových válek“, které se stávají novou realitou.

V konečném důsledku Ukrajina připomíná světu, že svoboda a vojenská výroba jsou často propojené. Oleksandra Matvijčuk, ukrajinská právnička a laureátka Nobelovy ceny míru, zdůrazňuje, že právě z pozice ochránkyně lidských práv podporuje právo Ukrajiny na sebeobranu. Mezinárodní právo je podle ní prázdným pojmem, pokud jej nelze bránit. Tento konflikt tak mění naše vnímání světa, ve kterém slova jako „spolupráce“ a „záruky“ nabývají nových, hmatatelných významů.