Patrioty nestačí. K rozhodujícímu zlomu ve válce je zapotřebí víc, než jen zbraně

Trump prohlásil, že Ukrajině budou poskytnuty nové zbraně, a to s podmínkou, že je zaplatí evropské země. Podle něj tak nebude pomoc financována na úkor amerických daňových poplatníků. Důležité je však to, že americké ministerstvo obrany jen před několika týdny dodávky přerušilo právě kvůli obavám z úbytku zásob.

Obnova dodávek je tedy spíš politickým gestem než známkou zásadního obratu. Trump sám totiž nemůže výnosem přinutit americké zbrojovky, aby začaly okamžitě vyrábět víc. K tomu by bylo zapotřebí široké politické shody a strukturálních změn ve způsobu, jakým USA podporují Ukrajinu.

Senátor Lindsey Graham sice slibuje rekordní úroveň pomoci, ale k tomu by bylo třeba zcela přepracovat pomocný systém, který vznikl ještě za prezidenta Bidena. Ten měl k dispozici hlavně dva kanály.

Čerpání z existujících zásob (President Drawdown Authority – PDA)- Tato pravomoc umožňuje prezidentovi bez schválení Kongresu převádět zbraně z vojenských skladů. Biden prosadil navýšení limitu až na 14,5 miliardy dolarů ročně a za své funkční období takto poslal zbraně za 32 miliard. Tento mechanismus je rychlý – rozhodnutí o dodávce často následovalo pouhé dny po schválení.

Problém je, že tyto zásoby se mezitím vyčerpaly. Biden trval na tom, že každá zbraň odebraná z armádních skladů musí být nahrazena novou. Bez financí na doplnění se ale další výzbroj už neposílala.

Program USAI (Ukraine Security Assistance Initiative) - Tento systém, který vznikl za první Trumpovy vlády v roce 2020, umožňuje nakupovat nové zbraně přímo od výrobců. Ale jde o proces náročný na čas – některé zakázky se připravují měsíce i roky. Například střely PAC-3 MSE pro Patrioty se začaly vyrábět pro Ukrajinu až v roce 2024. Nevýhodou programu je nepružnost – zakázky uzavírané za jedněch podmínek byly realizovány za zcela jiných. Navíc některé zbraně, jako např. drony Switchblade-600, se v boji neosvědčily, a přesto byly dodány kvůli dřívějším kontraktům.

Od roku 2023 americká vláda přestala zveřejňovat, kolik zbraní a munice pod tímto programem skutečně dorazilo na Ukrajinu. Mnoho zakázek běží až do roku 2028 a část z nich je propojena s dalšími objednávkami pro státy jako Kuvajt nebo Německo. Ty přitom nesmí zbraně znovu vyvážet bez svolení USA.

Trump sice navrhl, že výdaje za nové zbraně převezmou evropští spojenci, ale to neřeší hlavní problém: zbrojní průmysl USA nestíhá vyrábět dostatečné množství. Ani prezident nemůže přikázat továrnám, aby zrychlily výrobu.

Například Lockheed Martin, hlavní výrobce střel PAC-3, zvedl roční produkci z 500 na 600 kusů a do roku 2027 ji plánuje navýšit na 650. To ale nestačí – Rusko vyrábí odhadem 750 balistických střel ročně a k sestřelení jedné často potřebujete několik Patriotů.

Ani jiné protivzdušné systémy zatím nezvládají pokrýt útoky ruských raket a sebevražedných dronů.

Co by tedy skutečně pomohlo? Dodávky zbraní, které Trumpova vláda přislíbila, v žádném případě nestačí k tomu, aby Ukrajina dosáhla vítězství nebo aby se Putin přinutil jednat o míru. Významná část výzbroje, kterou Ukrajina obdržela (například bojová vozidla Bradley či obrněnce Stryker), již byla zničena. A i kdyby je zaplatila Evropa, musely by být odebrány ze stejných amerických zásob.

Opravdu účinný přístup by znamenal dlouhodobý, stabilní program západní podpory vedený USA, zajištění širokého spektra zbraní – od dělostřelectva po vozidla a drony, finanční prostředky na vytvoření a výcvik nových jednotek a získání tisíců dobrovolných kontraktorů, kteří by posílili obranu.

Bez takového komplexního přístupu bude Ukrajina i nadále záviset na částečných dodávkách a improvizacích, zatímco Rusko bude mít čas a prostor k upevnění pozic.