Pět případů za rok. Dětská obrna byla na pokraji vymýcení, proč se to dodnes nepovedlo?

Celosvětová kampaň Světové zdravotnické organizace (WHO) a dalších partnerů proti dětské obrně začala podle CNN už v roce 1988. Jejím cílem bylo úplné vymýcení nemoci, což se v historii lidstva podařilo jen u neštovic.

Během let se ke svému cíli přiblížili několikrát, nejvíce v roce 2021, kdy bylo zaznamenáno jen pět případů divokého viru. Nicméně od té doby se počet případů opět zvýšil, vloni dokonce na 99. Kampaň si stanovila několik termínů na vymýcení nemoci, ale ani jeden nedodržela.

Afghánistán a Pákistán jsou jediné země, kde se stále přenáší obrna, která nejčastěji postihuje děti mladší pěti let a může způsobit trvalé ochrnutí. V posledním desetiletí se většina finančních prostředků a snah soustředila právě na tato území.

Ovšem podle zdravotníků a odborníků, kteří poskytli dokumenty agentuře AP, program pro eradikaci obrny selhává kvůli chybám ve vedení, lpění na zastaralých strategiích a používání problematické perorální vakcíny. Tyto nedostatky zahrnují falšování očkovacích záznamů, najímání nekvalifikovaných pracovníků a ignorování obav spojených s vakcínami, které mohou vyvolat nové vlny nemoci.

Problémy v Afghánistánu a Pákistánu, které spojuje nedůvěra k očkování a slabé zdravotnictví, se nedaří vyřešit. Místní zaměstnanci na ně roky upozorňovali nadřízené, ale jejich obavy zůstaly bez odezvy.

Vedoucí kampaně sice zdůrazňují úspěchy jako proočkování tří miliard dětí a ochranu dvaceti milionů lidí, přiznávají ale, že potíže stále přetrvávají. Ředitel WHO pro obrnu, doktor Jamal Ahmed, hájí dosavadní pokrok a doufá, že se podaří přenos zastavit během příštích 12 až 18 měsíců. Nový termín pro celkové vymýcení je stanoven na rok 2029.

Interní zprávy WHO, které získala agentura AP, ukazují, že už od roku 2017 byly zaznamenávány vážné nedostatky. Zaměstnanci hlásili četné případy falšování záznamů a to, že očkující týmy vedou nedostatečně proškolení lidé.

Dávky prý nejsou správně skladované, dochází k chybným hlášením o spotřebovaných vakcínách, a dokonce se ukázalo, že týmy nedorazily do plánovaných oblastí. Podle zprávy z Kandaháru z roku 2017 byli na očkování vybíráni nezletilí a negramotní dobrovolníci. Problémy potvrzují i místní zdravotníci, kteří tvrdí, že je pro vedení těžké pochopit komplikace v terénu, například kulturní bariéry nebo chudobu.

Před rokem 1955, kdy byla vyvinuta první vakcína, byla obrna obávanou nemocí, která paralyzovala statisíce dětí ročně. V současné době je pro vymýcení nemoci potřeba téměř dokonalé proočkování alespoň 95 % dětí. Mnozí odborníci ale tvrdí, že stávající kampaň není bez chyb, a zpochybňují hlavně perorální vakcínu.

Ta je sice účinná a bezpečná, ale v extrémně vzácných případech může vést k tomu, že se virus v ní obsažený změní a způsobí nové epidemie. Sice existuje i injekční vakcína, která tento problém nemá, ale není jí dostatek, je dražší a vyžaduje lepší trénink pro podávání. Odborníci proto volají po změně strategie, ale vedení kampaně se ji zdráhá revidovat.

S ročním rozpočtem ve výši jedné miliardy dolarů je kampaň proti dětské obrně jednou z nejdražších v historii veřejného zdravotnictví. Mnozí se ptají, zda by nebylo lepší peníze investovat do jiných zdravotních potřeb.

Roland Sutter, který dříve vedl výzkum dětské obrny ve WHO, připomíná, že jen v Pákistánu se utratila více než miliarda dolarů, aniž by to přineslo pokrok. Nedůvěru ke kampani navíc v některých oblastech posílila nepravdivá tvrzení a šíření dezinformací, kterým čelí očkující týmy, často doprovázené ozbrojenou ostrahou.

Na některých místech se lidé cítí pod tlakem. V jihozápadním Pákistánu byl Saleem Khan donucen nechat naočkovat své vnuky. On sám je přesvědčen o škodlivosti vakcín, i když pro to nemá žádné důkazy. Svea Closserová, profesorka mezinárodního zdravotnictví na Johns Hopkins University, uvádí, že nedůvěru v očkovací kampaně v regionu podkopala i kauza s CIA, která v roce 2011 zorganizovala falešnou kampaň na testování žloutenky s cílem získat DNA Usámy bin Ládina.

To přispělo k šíření konspiračních teorií. Zaměstnanci se s nedůvěrou setkávají každý den. V horské oblasti Afghánistánu například jedna matka prozradila, že by své děti očkovat chtěla, ale její manžel a mužští příbuzní jí to zakázali s odkazem na falešné zvěsti. Kdyby je neposlechla, hrozí jí domácí násilí.