Plán von der Leyenové, který měl přinést miliardy do evropského rozpočtu, zkolaboval dříve než začal

Návrh, který Komise představila ve středu jako součást příštího víceletého finančního rámce, měl ročně přinést až 6,8 miliardy eur. Cílem bylo vytvořit nový tok příjmů, který by pomohl splácet dluhy z období pandemie a financovat budoucí projekty EU. Daň by se vztahovala na firmy s ročním obratem nad 100 milionů eur, a to bez ohledu na to, zda jsou v zisku.

Jenže klíčoví hráči – Německo a Nizozemsko – návrh během pár hodin prakticky zablokovali.

„Evropská unie nemá právní základ pro zdanění firem. To se prostě nestane,“ prohlásil německý kancléř Friedrich Merz na tiskové konferenci po boku britského premiéra Keira Starmera v Londýně. Přitom Merz i von der Leyen pocházejí ze stejné strany – německé Křesťanskodemokratické unie (CDU).

Nizozemská vláda šla ještě dál a prohlásila, že namísto navyšování rozpočtu by se mělo uvažovat o jeho zeštíhlení.

Odpor přichází i z jižních zemí EU. Jeden z diplomatů z jihu Evropy označil šance na přežití návrhu za „velmi slabé“. Problémem je, že daň musí schválit všechny členské státy a Evropský parlament – což v aktuálním klimatu vypadá téměř nemožně.

Silný nesouhlas zazněl i z Evropského parlamentu, včetně nejsilnější frakce – Evropské lidové strany (EPP), do které patří i von der Leyen. Její poslankyně Monika Hohlmeier, místopředsedkyně rozpočtového výboru, varovala, že nová daň by podkopala konkurenceschopnost evropských firem, zejména těch středně velkých, které se EU snaží podporovat skrze nový inovační fond.

„Nemůžeme současně tvrdit, že podporujeme růst a zároveň zavádět nové daně, které ten růst dusí,“ dodal europoslanec Alessandro Ciriani z italské strany Bratři Itálie.

Evropské podnikatelské svazy reagovaly podobně. BusinessEurope označil návrh za „zcela kontraproduktivní“. Italský svaz Confindustria zase varoval, že hranice 100 milionů eur obratu zbrzdí růst inovativních firem.

Federace německého průmyslu (BDI) vyzvala vládu v Berlíně, aby daň jednoznačně odmítla. Podle ní je návrh v rozporu s cíli EU v oblasti strategické autonomie.

Ekonomové upozorňují, že daň není vázána na zisk, ale na celkový obrat, což je extrémně regresivní. Firmy s různými maržemi by tak platily stejně vysoké částky – bez ohledu na to, zda jsou ziskové.

Daň má podobu paušálního poplatku: firmy s obratem mezi 100 a 250 miliony eur by ročně zaplatily 100 000 eur, zatímco podniky s obratem nad 750 milionů eur až 750 000 eur. Zákon však neřeší, že firma s 750 miliony a firma s 75 miliardami platí stejnou částku – což ekonom Zsolt Darvas z bruselského think-tanku Bruegel označil za „nejhorší možnou variantu“.

Von der Leyen sice označila „konkurenceschopnost“ za hlavní prioritu svého druhého mandátu, ale právě tento návrh podle kritiků přímo podkopává její vlastní politické cíle. O to víc v době, kdy německá ekonomika stagnuje a země se stále nevzpamatovala z dvouleté recese.

Podle německého ministerstva hospodářství bude jejich podpora budoucího rozpočtu EU záviset na tom, jak Komise přistupuje ke konkurenceschopnosti.

Někteří obránci návrhu, například francouzský poslanec Fabien Keller, upozorňují, že firmy – domácí i zahraniční – těží z výhod jednotného trhu EU, který je veřejným statkem. „Bez EU by žádný hladký obchod neexistoval,“ řekl Keller.

I tak ale návrh v současné podobě nemá šanci na přežití.

A i kdyby ho von der Leyen nakonec stáhla, její plán může posloužit jako indikátor, jak těžké bude v příštích letech najít nové zdroje financování pro ambiciózní programy EU, včetně splácení dluhů z pandemie.