Pod našima nohama bují obří problém. Města napříč světem zaplavují krysy, a jejich počet prudce stoupá

Krysy, které dříve vídal jen u popelnic, se dostaly i dovnitř. Slyšel je ve skříních a za vanou, kde jedno ráno vedly hlučný boj plný pištění. Gladwin hned jednal, použil peprmintový olej a jed na krysy, a zatím se nevrátily. Přiznává, že ho to vyděsilo, hlavně z obavy o zdraví dětí, ale cítil i stud. „Není příjemné přiznat, že u nás řádí hlodavci a naše rodina žije v zamořeném bytě,“ svěřil se.

Společnost Cleankill, která na Gladwinově sídlišti řeší zamoření, zaznamenala za poslední dva roky nárůst výjezdů ke krysám o zhruba 20 %. Podobné zprávy přicházejí z celé země. Britská asociace pro kontrolu škůdců (BPCA) uvádí, že více než polovina jejích členů zaznamenala za posledních pět let zvýšený počet hlášení. Ačkoli je téměř nemožné je spočítat, přes půl milionu případů zamoření krysami bylo nahlášeno britským úřadům od roku 2023 do poloviny tohoto roku.

Tento problém se ovšem netýká jen Velké Británie. Výrazný nárůst počtu krys hlásí i města jako New York, Washington DC, San Francisco, Toronto a Amsterdam. Ačkoliv to nejsou od přírody špinavá zvířata, krysy se pohybují v kanálech a popelnicích a mohou přenášet vážné nemoci na člověka, například leptospirózu (Weilova choroba) močí.

Bobby Corrigan, který se nazývá městským rodentologem, zasvětil svůj život studiu krys. Začínal jako deratizátor v New Yorku, později dokonce spal na podlaze zamořené stodoly, aby mohl pozorovat jejich chování. Zjistil, že mají překvapivě složitou sociální strukturu a projevují známky altruismu, například když nosí potravu starším jedincům, kteří se nemohou pohybovat.

K rostoucímu počtu krys přispívá mnoho faktorů. Niall Gallagher z BPCA zmiňuje naši rostoucí spotřebu rychlého občerstvení, méně častý svoz odpadu v některých oblastech a stavební práce, které narušují kanalizaci. Zásadní roli ale hraje i růst teplot.

Studie Dr. Corrigana a vědců z University of Richmond, zveřejněná v časopise Science Advances, zkoumala 16 měst a zjistila, že 11 z nich zaznamenalo významný nárůst krysí aktivity v korelaci s rostoucími teplotami. Například ve Washingtonu DC vzrostla aktivita krys o téměř 400 %, v San Franciscu o 300 % a v New Yorku o 160 %.

Dr. Corrigan je přesvědčen, že pokud budou teploty i nadále stoupat a zejména zimy budou mírnější, počty krys porostou dál. Krysy nehibernují, takže chlad je pro ně nebezpečný; může je zabít, nebo snížit počet mláďat, což zpomaluje populační růst. Navíc se města s asfaltem a budovami ohřívají rychleji než venkov.

Krysy se neuvěřitelně rychle množí. Samice mívá ročně asi šest vrhů, v každém až 12 mláďat, která dospívají již za devět týdnů. Dvě krysy tak mohou během jednoho roku teoreticky vyprodukovat více než 1000 potomků. K problému přispívá také trend stěhování lidí do měst, kde přibývá zástavby, čímž se zmenšuje přirozený biotop krys a zároveň vzniká více úkrytů, trubek a kanálů pro jejich život.

Zajímavostí a krysí „superchopností“ je, že nedokážou zvracet. Tato skutečnost má souvislost s jejich neofobií, tedy strachem z nových věcí, kterou potvrzuje profesor ekologie Steven Belmain. Když krysa narazí na novou potravu, nejprve ochutná jen malé množství. Pokud jí není nevolno, teprve potom jídlo přijme, což jim pomáhá přežít.

To je důvodem, proč často selhávají i jedy. Pokud jed špatně chutná nebo způsobuje nepohodlí, krysa ho přestane jíst. Proto se používají pomaludělající látky, hlavně antikoagulanty, které působí až týden, a umožní krysám zkonzumovat smrtelnou dávku. Jedná se sice o krutý způsob úmrtí v důsledku vnitřního krvácení, ale navíc se u krys vyvinuly genetické mutace, které jim dávají proti těmto jedům imunitu.

S problémem bojuje například Kathleen Corradi, bývalá učitelka, kterou v roce 2023 jmenoval starosta New Yorku „krysí carevnou“. Měla k dispozici 3,5 milionu dolarů na zvýšení povědomí a na školení s názvem „krysí akademie“. Lidé se zde učí, jak přerušit krysám přístup k potravě, což je podle Corradi klíč k udržitelnému snížení populace.

Zásadní změnou v New Yorku bylo zavedení povinnosti ukládat odpad do nádob odolných proti hlodavcům, namísto dřívější praxe vyhazování pytlů na ulici. V Croydonu potvrdil deratizátor Alex Donnovan, že při tak velkém množství přetékajících popelnic s jídlem je kontrola téměř nemožná. „Je tu prostě tolik potravy. I když dáme jed, nemají o něj zájem,“ uvedl Donnovan.

Řešení se nezdá být v jedech, ale v mnohem jednodušším přístupu: péči o městské prostředí. Dr. Corrigan zdůrazňuje, že pokud krysám neposkytneme přístup k potravě, nebudeme je muset trávit a zabíjet nehumánními způsoby. Varuje, že jsme krysy podcenili, nechali je přemnožit a nyní za to platíme. Cílem je najít způsob, jak jednat rychle.