Politico: Odpovědnost nulová, hlídací pes neexistuje. V EU vládne kultura beztrestnosti

Když se případ provalil, Evropská komise sdělila, že všechno bylo schváleno… vyšším úředníkem z jeho oddělení. Jenže tím vyšším byl sám Hololei. A přestože následovala kritika, žádné důsledky z toho neplynuly. Hololei přešel na jinou funkci s titulem „seniorní poradce“ a vše utichlo.

Tato epizoda, stejně jako mnohé další, ilustruje hluboce zakořeněnou kulturu beztrestnosti, která se v institucích EU stále více rozmáhá. A přestože existuje celá škála kontrolních orgánů – od evropského ombudsmana přes prokuraturu až po Soudní dvůr EU – v praxi mají tyto instituce minimální dopad.

Evropské instituce se potýkají se škálou problémů – od střetu zájmů přes klientelismus až po případy čistého podvodu. Jen za poslední týdny vypluly na povrch nové skandály: například rozhodnutí Soudního dvora EU, který nařídil Komisi zpřístupnit textové zprávy mezi šéfkou Komise Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem firmy Pfizer v době pandemie. Tyto zprávy mohou osvětlit zákulisí největší zakázky v dějinách EU. Komise však přístup k nim nadále blokuje.

Současně vyšlo najevo, že Evropská agentura pro azyl reorganizovala celé oddělení jen proto, aby mohla do vedoucích pozic dosadit přátele některých čelních pracovníků. Žádné disciplinární postihy nenásledovaly.

Přestože EU disponuje dohledovými mechanismy, jako je úřad OLAF či soudní dvůr, většina vyšetřování končí bez následků. Experti upozorňují, že složitá a neprůhledná struktura EU, v níž se prolínají kompetence národních států s pravomocemi institucí v Bruselu, vytváří prostředí, kde chybí politická odpovědnost.

„Je to kultura, která není nastavena shora, ale přesto se stává normou,“ řekl profesor evropského práva Herwig Hofmann z Lucemburské univerzity. Dodal, že existuje výrazná snaha blokovat transparentnost a jakýkoliv dohled nad chováním institucí.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů netransparentního jednání byla aféra z roku 2018, kdy byl Martin Selmayr, tehdejší šéf kabinetu předsedy Komise Jean-Clauda Junckera, dosazen na pozici generálního tajemníka Komise v rámci tzv. „rychlého povýšení“, které mnozí popsali jako vnitřní puč. Ombudsmanka Emily O’Reilly tehdy nalezla čtyři závažná pochybení, ale opět se nic nestalo.

Podobné otázky vyvolala i europoslankyně Roberta Metsolová, která jmenovala svého švagra do funkce vedoucího kabinetu. Ani zde nedošlo ke skutečnému vyšetřování. A i když Metsolová vystupuje proti obtěžování v Evropském parlamentu, sankce bývají spíše symbolické – třeba jen krácení denních diet.

Zatímco Evropská komise je často pod drobnohledem médií, Evropský parlament – jediná přímo volená instituce EU – se ukazuje jako nejslabší článek. Podle ředitelství Transparency International EU parlament nedokáže plnit svou roli dohlížitele a místo toho chrání zájmy politických frakcí. Europoslanci navíc často působí v řadě externích firem, které lobují u EU, což vyvolává zjevný střet zájmů.

„Parlament je čím dál větším problémem,“ uvedl Nick Aiossa z Transparency International. Navrhuje zákaz jakýchkoli vedlejších činností europoslanců v institucích, které se snaží ovlivnit rozhodování Unie.

Chybějící odpovědnost v evropských institucích nahrává populistům a nacionalistickým politickým silám napříč Evropou. Profesor Alberto Alemanno z pařížské HEC varuje, že „etická lhostejnost a politická beztrestnost“ podkopávají důvěru občanů v demokracii a EU samotnou.

Zatímco v národních parlamentech může korupční skandál vést k pádům vlád, v EU je téměř nemožné „vyhodit ničemy“ – jak říká staré demokratické pravidlo. Voliči nemají prostředky, jak vyjádřit nespokojenost s vedením Komise, a systém se tím stává méně odpovědným a méně srozumitelným.

Bývalá ombudsmanka Emily O’Reilly, která opakovaně upozorňovala na kulturu „mocných consigliere“ – termín převzatý z prostředí mafie –, připomíná, že EU je zároveň institucí, která pro mnoho zemí znamenala pokrok v oblasti lidských práv a pracovních podmínek.

„Jsem kritická, protože si EU hluboce vážím,“ uvedla v rozhovoru pro Politico. „Ale právě proto mě trápí, když vidím, jak se chová.“

Zatímco se EU připravuje na další funkční období a nové výzvy, tlak na zřízení etického orgánu s reálnými pravomocemi zůstává bez odezvy. Předsedkyně Komise von der Leyenová sice slíbila větší transparentnost, ale místo toho podepsala nová pravidla, která ztíží přístup k dokumentům.

Z Hololeiova případu se stává symbol celé kultury – i přes vážná zjištění protikorupčního úřadu OLAF o luxusních darech a výměně důvěrných informací zatím nedošlo k žádné změně v dohodách s Katarem, které pomáhal vyjednat.

A tak se zdá, že i přes množství institucí a právních norem, zůstává v Evropské unii mnoho prostoru pro beztrestnost, klientelismus a netransparentní praktiky. A to je pro demokracii v Evropě stále větší problém.