Proč Trump uspěl v Gaze, ale mír na Ukrajině zajistit nedokázal?

Odložení schůzky je nejnovější komplikací v Trumpových snahách zprostředkovat ukončení téměř čtyřleté války na Ukrajině. Tyto snahy se obnovily poté, co se mu podařilo dojednat příměří a dohodu o propuštění rukojmích v Gaze. Po oslavě dohody o příměří v Egyptě se Trump obrátil na svého hlavního diplomatického vyjednavače Steva Witkoffa s novým požadavkem: "Musíme to udělat s Ruskem." Okolnosti, které však umožnily průlom v Gaze, se podle všeho jen těžko zopakují v případě ukrajinské války.

Klíčovým faktorem pro dohodu v Gaze bylo podle Witkoffa rozhodnutí Izraele zaútočit na vyjednavače Hamásu v Kataru. Tento krok, jenž pobouřil arabské spojence Ameriky, poskytl Trumpovi páku k vyvíjení tlaku na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Trumpovi navíc pomohla jeho dlouhodobá podpora Izraele, která sahá až do jeho prvního funkčního období. Mimo jiné šlo o přesun americké ambasády do Jeruzaléma nebo podporu izraelské vojenské kampaně proti Íránu.

V Gaze měl Trump podle BBC jedinečný vliv. Byl oblíbenější mezi Izraelci než samotný Netanjahu, což mu dalo nad izraelským lídrem značnou autoritu. Navíc díky jeho politickým a ekonomickým vazbám na klíčové arabské hráče v regionu disponoval dostatkem diplomatické síly k vynucení dohody. Na Ukrajině má však Trump mnohem menší páku. V posledních devíti měsících se prezident snažil střídavě silou přitlačit na Putina a potom zase na ukrajinského prezidenta Zelenského, ale s malým viditelným výsledkem.

Trump sice pohrozil, že uvalí nové sankce na ruský export energie a že poskytne Ukrajině nové zbraně dlouhého doletu, ale zároveň si uvědomuje, že by to mohlo narušit globální ekonomiku a dále eskalovat válku. Na druhé straně veřejně kritizoval Zelenského, dočasně přerušil sdílení zpravodajských informací s Kyjevem a pozastavil dodávky zbraní. Z těchto kroků pak pod tlakem znepokojených evropských spojenců ustoupil, jelikož ti varovali, že zhroucení Ukrajiny by mohlo destabilizovat celý region.

Ačkoli se Trump rád chlubí svou schopností uzavírat dohody, jeho osobní setkání s Putinem ani se Zelenským zatím nepřiblížila válku k vyřešení. Ve skutečnosti by Putin mohl využívat Trumpovu touhu po dohodě a víru v osobní vyjednávání jako prostředek, jak ho ovlivnit. Například loni v červenci Putin souhlasil se summitem na Aljašce právě ve chvíli, kdy hrozilo, že Trump podepíše balíček sankcí podporovaný republikány v Senátu. Legislativa byla následně odložena.

Minulý týden, když se šířily zprávy o tom, že Bílý dům vážně zvažuje dodávku řízených střel Tomahawk a protiletadlových systémů Patriot Kyjevu, Putin zavolal Trumpovi, který následně začal propagovat možný summit v Budapešti. Následující den hostil Trump Zelenského v Bílém domě, ale po údajně napjatém setkání ukrajinský lídr odešel s prázdnou.

Trump trval na tom, že Putin s ním nehraje hru: "Víte, hrál se mnou celý život kdekdo, a já jsem z toho vyšel vždycky velmi dobře," řekl. Avšak ukrajinský lídr později na sled událostí upozornil. "Jakmile se pro nás – pro Ukrajinu – otázka mobility dlouhého dosahu trochu vzdálila, Rusko téměř automaticky ztratilo zájem o diplomacii," poznamenal Zelenskyj.

Během několika dní se tak Trumpovo jednání stočilo od zvažování raket pro Ukrajinu k plánování summitu s Putinem a následnému tlaku na Zelenského, aby postoupil celé Donbas, včetně území, které Rusko nedokázalo dobýt. Nakonec se spokojil s voláním po příměří podél současné frontové linie, což Rusko odmítlo přijmout. Trump, který během kampaně sliboval, že válku na Ukrajině ukončí za pár hodin, nyní ustoupil od tohoto slibu a připustil, že ukončení války je obtížnější, než očekával. Jde o vzácné přiznání limitů jeho moci a složitosti nalezení mírového rámce v situaci, kdy si ani jedna strana nemůže dovolit vzdát se boje.