Proevropské a proamerické Polsko ukazuje EU, jak se vypořádat s Trumpem

Brusel se bude muset připravit na nelehké rozhovory s Washingtonem o obchodních bariérách, budoucnosti Severoatlantické aliance i stacionování amerických vojsk na evropském kontinentu. V případě, že by došlo k obchodní válce s USA, už tak křehký růst ekonomik členských států by mohl dostat vážnou ránu.

EU navíc stále nemá jasnou odpověď na otázku, jak by se bránila v případě, že by Spojené státy zcela ustoupily ze svého závazku kolektivní obrany v rámci NATO. Vybudování vlastního evropského vojensko-průmyslového komplexu je běh na dlouhou trať, uvedl The Conversation.

Donald Trump přitom zpochybňuje samotné základy mezinárodního poválečného řádu, který Spojené státy a Evropa společně vybudovaly. Jeho přístup k mezinárodnímu právu a diplomatickým závazkům je krajně pragmatický až destruktivní. Z EU se tak stává hráč, který musí volit mezi obrannou strategií zachování mezinárodního pořádku, nebo pragmatickým „damage control“ přístupem, tedy strategií minimalizace škod.

Právě s tímto přístupem má Polsko bohaté zkušenosti. V posledních letech podepsalo dohodu o výstavbě první jaderné elektrárny s americkým partnerem a zároveň schválilo nákup špičkových střel vzduch-vzduch AIM-120D3 od Pentagonu. Tato rovnováha mezi ekonomickými výhodami plynoucími z členství v EU a vojenskou bezpečností garantovanou USA se stala charakteristickým rysem polské zahraniční politiky.

Před třemi desetiletími byla země devastovaným postkomunistickým státem bez tržní ekonomiky a demokratické tradice. Dnes je podle odhadů nejrychleji rostoucí ekonomikou v EU v rámci OECD. Ačkoli její demokratické instituce čelily během vlády strany Právo a spravedlnost těžkým zkouškám, jejich jádro zůstalo funkční. Klíčem k tomuto úspěchu byla schopnost Polska pohybovat se obratně mezi Bruselem a Washingtonem.

Polsko bylo dlouho vnímáno jako příliš horlivý atlantista – někdy naivní, jindy až nebezpečný. V roce 2003 se přidalo k americké invazi do Iráku navzdory kritice většiny evropských lídrů. Prezident Francie Jacques Chirac tehdy Poláky obvinil z nezodpovědnosti a řekl, že „propásli dobrou příležitost mlčet“. Přesto si Varšava stála za svým – posílila své mezinárodní postavení a získala cenné zkušenosti pro vlastní armádu, i když očekávané kontrakty se nikdy nedostavily.

V symbolickém přirovnání z knihy The Godfather Doctrine (2009) autoři popsali Polsko jako Enza pekaře – věrného, loajálního spojence, který drží hlídku před domem rodiny Corleonových, zatímco zraněný don Vito (USA) bojuje o přežití. Tato analogie znovu rezonuje, když se západoevropské země rozhodují, jak reagovat na amerického prezidenta, který rozbíjí zavedený řád.

Polská společnost zůstává silně proevropská i proamerická. Navzdory kontroverzím, které provázely vládu Práva a spravedlnosti, podpora pro členství v EU nikdy neklesla – v roce 2022 ji podle průzkumu CBOS podporovalo 92 % obyvatel. Vstup do EU v roce 2004 byl pro Polsko splněním historické touhy po bezpečí a prosperitě. Evropské fondy se promítly do celé země – od dálnic přes internet až po obnovu historických památek.

V roce 2023 se k moci vrátila demokratická koalice v čele s Donaldem Tuskem, který znovu zaujal post premiéra. A právě Tusk dnes představuje vizi, jež odpovídá Trumpovým požadavkům: Evropa musí převzít větší odpovědnost za svou bezpečnost. Polský program „Secure Europe“, který je mottem předsednictví země v Radě EU, je toho důkazem.

Polsko historicky ví, co znamená ztratit svrchovanost – rozděleno mezi Prusko, Rusko a Rakousko bylo více než století vymazáno z mapy Evropy. Po první světové válce se sice obnovilo, ale po druhé opět padlo do sovětské sféry vlivu. Zkušenost z nesvobody dala vzniknout silné orientaci na bezpečnost – ještě před Trumpovým prvním mandátem Polsko plnilo 2% závazek v rámci NATO, dnes investuje přes 4 % HDP do obrany.

V roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, byla polská armáda devátá největší v NATO. Dnes je třetí – za USA a Tureckem. Varšava dlouhodobě varovala před imperiálními ambicemi Ruska, ale západoevropské státy její obavy odmítaly jako přehnané.