Putinova intervence v Sýrii je v troskách. Ruská propaganda hází vinu na Asadovu armádu

Ruská intervence v Sýrii, která začala v roce 2015, byla jedním z klíčových kroků Vladimira Putina v jeho snaze obnovit postavení Ruska jako světové velmoci. Moskva se tehdy rozhodla podpořit Asadův režim, čímž nejen posílila svou přítomnost na Blízkém východě, ale také vyslala jasný signál Západu, že se s Ruskem musí počítat. Významná vojenská podpora zahrnovala tisíce ruských vojáků, letecké útoky a politickou ochranu na mezinárodní scéně.

Kreml investoval do Asadova režimu nejen vojensky, ale i strategicky. Sýrie se stala základnou pro ruské zájmy ve východním Středomoří, zejména díky dlouhodobým pronájmům letecké základny Hmímím a námořní základny v Tartúsu. Tyto objekty byly důležité nejen pro operace v regionu, ale také jako tranzitní uzly pro vojenské aktivity v Africe.

Pád Asadova režimu je pro Rusko obrovským neúspěchem. Nejenže ohrožuje jeho vojenské základny v Sýrii, ale také zpochybňuje efektivitu ruské politiky na Blízkém východě. Navzdory prohlášení, že ruské základny zůstávají „v pohotovosti“ a že opozice garantovala jejich bezpečnost, není jasné, jak dlouho tato situace vydrží.

Ruská státní televize se podle BBC snaží zmírnit dopady této porážky. Ve svých zprávách hledá viníky mezi syrskou armádou, kterou obviňuje z toho, že se vzdala klíčových pozic bez boje. Tento narativ se zdá být pokusem přenést odpovědnost za kolaps Asadova režimu na syrské ozbrojené síly, nikoliv na ruské vedení.

Jedním z hlavních otazníků je budoucnost ruské vojenské přítomnosti v Sýrii. Ztratí-li Moskva přístup ke svým základnám, přijde o důležitý strategický bod v regionu. Zároveň však Kreml dává jasně najevo, že jeho prioritou je nyní „speciální vojenská operace“ na Ukrajině, což je dalším signálem ruskému obyvatelstvu, aby se soustředilo na domácí problémy.

Navzdory tomu je evidentní, že pád Asadova režimu otřásl ruskou pozicí na Blízkém východě. Tento vývoj zanechává Moskvu nejen bez jejího klíčového spojence, ale také v nejistotě ohledně budoucího vlivu v regionu, který dlouhodobě vnímala jako své pole působnosti.

Pro Rusko, které investovalo tolik zdrojů a prestiže do podpory Asada, je jeho pád více než jen regionální neúspěch – je to symbolická ztráta, která může mít dlouhodobé důsledky pro jeho geopolitické ambice.