Sjednocené Německo jen na mapě? Volební výsledky stále odrážejí hranice studené války

Ve východních spolkových zemích, tedy v Meklenbursku-Předním Pomořansku, Braniborsku, Sasku-Anhaltsku, Durynsku a Sasku, získaly výrazně vyšší podporu strany z okraje politického spektra oproti tradičním demokratickým uskupením. Alternativa pro Německo (AfD) ovládla téměř všechny volební okrsky, výjimkou zůstaly pouze Lipsko II, kde uspěla Levice (Die Linke), a jedna část Postupimi, kde zvítězila CDU.

Výrazné rozdělení Berlína je patrné dodnes. Zatímco ve východních čtvrtích dominovala Levice (Die Linke), v západních oblastech, které během studené války patřily k západnímu bloku pod ochranou USA, často s jasným náskokem vítězili křesťanští demokraté pod vedením Friedricha Merze.

Politické rozdělení Německa i jeho hlavního města stále kopíruje historickou hranici mezi západem a východem. Volební mapa tuto skutečnost potvrzuje, přičemž jen výjimečně se některé z tradičních demokratických stran neprosadily na západě země. Alternativa pro Německo si připsala těsné vítězství s méně než procentním náskokem v Kaiserslauternu na samém západě Německa a v Gelsenkirchenu poblíž Düsseldorfu.

Ačkoli například krajně levicová strana BSW nezaznamenala celostátní úspěch a do spolkového parlamentu se nakonec neprobojovala, právě ve východním Německu dosáhla výrazně lepších výsledků. Zatímco v ostatních částech země zůstala její podpora spíše marginální, na východě se pohybovala kolem 10 %. Naproti tomu v Bavorsku sotva překročila hranici 2 nebo 3 %.

Dědictví komunistické diktatury je na bývalé Německé demokratické republice stále zřetelně patrné – a to nejen v ekonomických ukazatelích, ale i na volebních mapách, které opakovaně reflektují hluboké rozdíly mezi východem a západem země.

Zatímco západní Německo, budované na kapitalistických principech, bylo dlouhodobě hospodářsky silnější, stabilnější a inovativnější, jeho východní soused čelil desetiletím centrálně plánovaného hospodářství, cenzury a omezené svobody. Tyto rozdíly se sice od sjednocení v roce 1990 postupně stírají, přesto v mnoha ohledech přetrvávají – a politická příslušnost voličů je toho jasným důkazem.